Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hypoxis hemerocallidea

18. 5. 2008

      Hypoxis hemerocallidea Fisch.Mey & Avé-Lall.

 Obrazek

  

Fotografie 1:

1. Hlíza (Tuber)

2. Chlupy na okraji listu (Hairy margin of leaf)

3. H.hemerocallidea

4. Nové listy (New leaves)

.....................................................................

Je mi velkým potěšením zabrousit pro Zelné listy do další zajímavé čeledi cibulovin (a hlízovin) a sice do čeledi Hypoxidaceae. V ní jsou pro cibuláře dva zajímavé rody – Empodium a Hypoxis. Možná, že někomu jméno hypoxis připomíná drobounké skalničky Rhodohypoxis baurii, které jsou sice příbuzné, ale podle literatury mají svou čeleď Rhodohypoxidaceae. Ale zpátky k hypoxisům. Dlouhá léta s nadšením i smutkem v duši pozoruji nádherný chlupatý exemplář Hypoxis rigidula v plzeňské Botanické zahradě. Viděl jsem ho kvést i plodit a za ta léta jsem si zvykl na myšlenku, že nikdy nebudu takový nebo jiný pořádný hypoxis pěstovat. Až loni Petr Pavelka, v našich krajích (mimo jiné) cibulový věrozvěst, zavolal ,že má nějaký nový hypoxis s nevyslovitelným jménem, jestli nechci. Co vám budu povídat, blaho se rozlilo v duši mé……

Pár dnů po tomto telefonátu už jsem hrdě třímal pro mě neskutečně krásný a překvapivě tvrdolistý Hypoxis hemerocallidea a začal si k němu shánět nějaké informace. Takže rod Hypoxis s několika desítkami druhů je (samozřejmě) málo pěstovaný s několika málo vyjímkami. Vyskytuje se, což jsem původně netušil, téměř všesvětově - v jižní a tropické Africe, Americe, jihozápadní Asii i Austrálii. Moje „hemerocallidea“ má to štěstí, že je nejenom opravdu krásná, ale i slavná svým původním i současným lékařským využitím. Roste ve velké oblasti jižní Afriky od pobřeží Kapska, přes KwaZulu-Natal do Severní provincie a Botswany. Neroste, jak jsem původně předpokládal ve vyšších nadmořských výškách, ale na travnatých plochách bez ohledu na výšku hladiny moře. Dobrá zpráva byla, že její areál výskytu je v oblasti letních dešťů.

Ještě pár poznámek k lékařské atraktivitě hypoxisu. Rostlina je využívána v tradiční i alternativní africké medicíně k léčbě spousty starých známých nemocí (včetně artritidy, cukrovky, tuberkulózy, atd. atd.) ale poslední vědecké výzkumy potvrzují, že díky látkám ve svých hlízách (hypoxidy a rooperoly) je schopna významně pomáhat při léčbě rakoviny i moderní metly lidstva - HIV/AIDS. Znovu se tedy potvrzuje, že matička příroda nám poschovávala ve své zahrádce mnoho dobrých pomocníků a léků, jen je objevit, či znovuobjevit.

Takže k samotné rostlině. Předpokládám, že ta moje je ještě mladá, má hlízu ve tvaru svislého rhizomu o průměru cca 6cm a růžice listů dosahuje tak 20cm šíře i výšky. Literatura hovoří o 10-50cm průměru růžice. Velice atraktivní jsou samotné listy – jsou trojhranné, přesněji prolomené do výrazného ostrého kýlu. Všechny 3 hrany listu jsou ozdobeny bílou linkou, která na okrajích tvoří husté bílé štětinky, špičky listů krátce zasychají do hnědé 0,5cm ozdoby a je na nich výrazná štětička chloupků. Aby té krásy nebylo málo, jsou listy po celé délce jemně podélně proužkované a spirálovitě zkroucené. Navíc, jak už jsem zmínil, mají pevnou, jakoby vyztuženou stavbu. Samotná hlíza je tmavá, porostlá vlákny ze starých zaschlých listů, skoro až vzhled kokosového ořechu. Podle rašelinového substrátu to vypadalo, že rostlina pochází z pěstírny holandské provenience, ale kytka vypadala spokojeně, takže jsem nepřesazoval. Na podzim rostlina spořádaně zatáhla listy a přezimovala zcela na sucho ve skleníku při teplotách tam se vyskytujících (min. 6°C, max 18°C). Když se na jaře (pro mě) dlouho nic nedělo, hlízu jsem vysypal, zkotroloval, očistil (nafotil – tou tofotografií černé střapaté hlízy strašíme občas malou dceru, protože vypadá v jejích dětských očích přiměřeně strašidelně) a přesadil do svého pemzového substrátu. Vše se zdálo v pořádku, takže jsem zalil. Do 14 dnů začala ve středu hlízy rašit nová listová růžice a po dalších 3 týdnech bylo jasné, že se hypoxis odhodlal ke kvetení! Současný stav ukazují poslední fotografie. Ochlupená květní stopka, vyrůstající zpoza starších listů, nese 6 budoucích květů, které se odspodu otevírají. Květy jsou celkem velké, 3cm v průměru, září čistou zářivou žlutí a mají 6 okvětních plátků. Velmi si přeji, aby byly samosprašné.

Nevím, kolik dalších pokladů čeleď Hypoxidaceae a rod Hypoxis pro mě ještě skrývá, ale jednu mnohaletou touhu mi H.hemerocallidea pomohl naplnit. Snad se tahle jihoafrická léčivka s velkou budoucností bude líbit i vám. Na závěr se omlouvám všem botanikům a pravověrným latiníkům: správně jsem měl v celém článku psát o hypoxisu v ženském rodě, koncovka „….-is“ je jednoznačná, ale nějak mi to nejde ani z úst ani z pera… J.

Summary:

Description and experience with growing of south- African Hypoxis hemerocallidea.

Fotografie 2:

1.- 4. Květenství (Inflorescence)

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář