ZEL(e)NÉ LISTY

         Haemanthus sp. aneb zatím to vzdávám…

Fotografie 1:

1. Kořeny (Roots)

2. Nové květenství (New inflorescence)

3.+ 4. Květenství (Inflorescence)

......................................................................

Běžnou součástí naprosté většiny kolekcí jakýchkoliv kytek jsou tzv. „speciesky“. Tedy kytky, u kterých je znám jenom rod a druhové jméno se jaksi nekoná. Může to být z různých zamotaných příčin, v některých vzácných případech to dokonce mohou být rostliny z přírody, kytky nové a zatím nepojmenované. Vždy je však velmi vhodné mít u těchto případných „nedokončených jmen“ nějakou historii putování, nebo jak jsme k rostlině přišli, nejlépe pak odkud z přírody pochází. Bohužel doputují do sbírek rostliny i bez jmenovek i bez historie a pokud to někomu vadí (jako například mně), začíná malé detektivní pátrání po nejpravděpodobnějším celém jménu.

Dlouho jsem byl zastáncem, že zveřejňovat či propagovat tyto speciesky je nesprávné a takové nesolidní, v tomto konkrétním případě musím sklonit svou zpychlou cibulovou hlavu a přiznat – nevím, co to přesně je, ale je to tak hezké, že o tom napíšu. A tak se mi poprvé (a doufám, že na dlouho naposledy) bude hodit „werbář s tajenkou“.

Tenhle cibulový budulínek z čeledi Amaryllidaceae a rodu Haemanthus ke mně dostal letos na jaře výměnou za jisté mrazuvzdorné přebytky. Jmenovka ona klasická „sp.“, další upřesňující informace žádné. Zůstal jsem klidný, cibule byla velká, silná a zdravá a věřil jsem, že po klasickém „obdělání“ (tedy očištění a přesazení) snad brzo vykvete, a pak by to měla být hračka.

Přes léto si evidentně letní hemantus (ejhle první „stopa“) užíval květník s novým substrátem, sluníčko a občasné přihnojením slabým Kristalonem. Pak přišel srpen a během tří dnů listy zaschly. Takže konec a napřesrok další pokus. Avšak vše bylo jinak. Než jsem stačil zatáhlý hemanthus bez jména uklidit do polostínu pod pěstební pult, vykoukl na mě květní puk, následovaný náznakem nových listů. Asi to nemůže vydržet do příštího roku a chce se mi za odměnit za vzornou péči…..Opět nechám hovořit fotografie. Květenství bylo na lysém stonku a bylo v podstatě čistě bílé. Další významné indicie pro pátrání. Nastaly asi týdení pokusy o sprášení (haemanty jsou povětšinou samosprašné), výsledek je na jedné další fotce.

A pak jsem zasedl k literatuře a internetu. Rod Haemanthus je vlastně malý – popsaných je pouze 22 druhů. Kromě úplně nejpěstovanějšího H.albiflos jsou ještě další dva stálezelené (H.pauculifolius a H. deformis), 19 zbývajících zatahuje. Jenom 5 zatahujících druhů má růst v létě. Ale pak se to začalo zamotávat. Každý z „podezřelých“ měl něco význačného, co můj neměl. Problém byl s jeho zcela lysými listy i květním stonkem, ale největší s tou bílou barvou květu. Abych vám pravdu řekl, podezření mám velké na Haemanthus humilis ssp. humilis, který by snad díky své velké variabilitě měl existovat i v holé (nechlupaté) formě a jak daleko je od světlounce růžové k bílé? Vždyť taky může hrát roli i množství světla, pokud by ten můj neznámý H.sp. nebyl na tak velkém slunci, možná by ve stínu květ zrůžověl. Ale stejně se mi honí hlavou, že to taky může být jinak. Nejlepší je to teď vzdát, nechat to pro letošek v téhle tajenkové verzi a příroda spolu s příští sezónou napoví možná víc.

Závěrem, pokud by někdo věděl a chtěl poradit, budu rád za jakoukoli radu, na mé amatérské pátrání čeká totiž dalších 6 různých Haemantus sp. (s lokalitou), tentokrát pro změnu zimních, které se právě v těchto zářijových dnech začínají budit…. J.

Summary:

Searching for the specific species of Haemanthus sp. with white flower.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí rostlina s detaiem květu (Flowering plant with detail of flower)

2. Semeníky (Ovaries)

3. Listy

4. Haemanthus sp., Clanwilliam, RSA

5. Haemanthus sp., Giftberg, RSA