ZEL(e)NÉ LISTY

Habranthus jamesonii (Baker) Ravenna aneb gracias, Carlos!

Fotografie 1:

1. Rašící cibule H. jamesonii

2. Květenství

............................................................

Děkujeme všem gratulantům k našemu šestiletému výročí a omlouváme se za poněkud posmutnělý tón našeho narozeninového příspěvku. Ale to co jsme chtěli naznačit, jsme napsali, a vy, pozorní čtenáři i pochopili. Je to o motivaci, o odezvě, o smyslu publikační aktivity, která u každého z nás dvou znamená (jenom pro tento web) několik stovek hodin práce ročně. Naštěstí zazněla upřímná slova, která nám trochu během roku chyběla, a shodou okolností přišel i jeden zcela nečekaný komentář z daleké Argentiny, který vlastně také svým zvláštním způsobem potvrdil, že tento web by pokračovat měl. Tento argentinský komentář byl popudem k mému dnešnímu článku.

Velmi nerad píšu o neurčených rostlinách, přesto jsem toto pravidlo již několikrát porušil. Pravidelně jsem při tom volával po pomoci odborníků, jestli by mi s určením neznámé kytky nepomohli. Vlastně ani jednou za těch šest let ZL mi žádná taková rada nepřišla, až teď. Ke článku z července 2007 o cibulovině Rhodophiala araucana jsem připojil na závěr dvě fotky lokalitních, neurčených cibulovin z Argentiny. Po 5,5 letech, přesněji 28.ledna letošního roku mi přišel krátký komentář k tomuto článku s textem „habrantus jamesonii“ od „carlos-argentina“. Takže jistým způsobem pomoc i podpora. Mám velkou radost, všechno má asi svůj čas a třeba se časem s komentáři roztrhne pytel. Nakonec i vy, čtenáři, musíte mít zase svoji motivaci na to, proč komentáře psát…

Do Jižní Ameriky, do různých zemí hlavně s výskytem kaktusů, se v posledních letech poměrně hodně jezdí. Občas některý cestovatel přiveze i živý suvenýr, přestože to není úplně ochranářsky „košer“. Když už se ale takový materiál k nám čirou náhodou dostane, je povinností jej udržet při životě a nějak naplnit jeho osud, tj. určit a případně rozmnožit. Tuto konkrétní cibulku, o které je dnes řeč, jsem dostal ve dvou dospělých exemplářích a pocházela z oblasti Minas Capillitas, Catamarca, Argentina. Pravidelně nakvétá v období květen-červen, má velké bílé trubkovité květy, zatím vždy v páru. Jedinou zápornou vlastností byla její bezejmennost.

To se však před týdnem změnilo a tak už mohu díky internetu přidat něco odbornějších informací. Rod Habranthus je středně početný rod s počtem druhů kolem 50, některé prameny uvádí i přes 80 taxonů. Jsou zde ale neustálé taxonomické přesuny. I seznam synonym druhu Habranthus jamesonii dokazuje mírně řečeno hru se jmény – Amaryllis jamesonii, Rhodophiala jamesonii, Hippeastrum jamesonii, Habranthus melanopotamicus, Zephyranthes melanopotamica. Každopádně jde o vzácnější cibulovinu ze západní a střední Argentiny, která mívá větší tmavou cibuli (průměr kolem 3-5cm), ve vegetaci menší počet užších dužnatých listů a v době květu vztyčený květní stvol se 2 až 4 trubkovitými květy. Ty mají být čistě bílé, jen se slabě naznačenými tenkými jemně růžovými podélnými proužky a jsou evidentně samosprašné. Na podzim listy zatáhnou a nově určený Habranthus jamesonii odpočívá kdekoliv v bezmrazém (a klidně i temném) prostředí. Trochu překvapivě nemá velký sklon k odnožování, za těch 6 let, co jej pěstuji, vytvořila každá mateřská cibule jen jednu odnož.

Mám v plánu napomoci této mezinárodní určovací aktivitě a vytvořit na ZL novou rubriku, kde představíme naše neurčené pěstovance s prosbou v několika jazycích, jestli by nám někdo neporadil nebo aspoň nenasměroval správným směrem. Uvidíme. J.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí H. jamesonii

2. Rostlina se zrajícím plodem a novým květenstvím zároveň