Griffinia liboniana - narozeninová květinka
Griffinia liboniana E.Morren - narozeninová květinka
Fotografie 1:
1. Detail listu
2. Květenství G. liboniana
................................................
Někdy se člověk do psaní musí nutit, jindy se na něj docela těší. Dnes je to tak nějak mezi, ale to nejspíš bude tím současným africkým vedrem, být o pár stupňů míň, tak jsem na dnešní psaní úplně natěšený. Bude to totiž, jak jste si u mne asi už zvykli, o cibulce, tentokráte narozeninové. Navíc je to drobná brazilská krasavice ozdobená šperkařsky propracovaným jemňoučkým modrým květem.
Před dvěma týdny jsem měl narozeniny (zase osvědčené osmnácté, to je prostě ten nejlepší věk) a po zkušenostech z minula jsem si raději nadělil jeden dárek sám. Objevil jsem v tuzemsku v jedné nabídce cibulovinu Griffinia liboniana, po níž jsem delší čas toužil a kterážto mi velmi chyběla do sbírky i do mé plánované knížtičky. O dovolené začátkem prázdnin jsem si pro ni sjel do Brna, aby neutrpěla posíláním a hned na místě jsem si pořídil rovnou ještě další druh rodu Griffinia – G. espiritensis. Jako bonus udělený mi přirodou a osudem právě nakoupená G. liboniana měla na straně listové růžice malé květní poupě a několik málo hodin po narozkách nakvetla.
Z internetu jsem znal tvar i barvu květů, ale skutečnost je přece jenom opravdovější. Překvapila mě jistá miniaturnost jak rostliny, tak květů, i když to částečně může být způsobeno nedospělostí mojí rostliny. Přestože jsme věděli, že griffinie nejsou samosprašné, už ze zvyku jsme zkusili zabzučet (nakonec totiž vylezly květní stvoly dva a to se pak někdy podaří), zatím se dokonce tvoří něco jako plody. Ale velké naděje si neděláme, údajně mají do 14 dní tyto hluché plody uschnout a odpadnout. Přesto považuji tuto cibulovinu za jeden ze svých splněných cibulových snů.
Abych napsal také něco jiného, než jen svoje zážitky a pocity, uvedu pár obecných informaci dostupných v literatuře a na internetu. Rod Griffinia je malý rod bývalé čeledi Amaryllidaceae s počtem 21 druhů. Všechny rostou v centrální a jihovýchodní Brazíliii v deštném pralese. Všechny kvetou (s vyjímkou pouze 2 bílokvětých druhů) v různých odstínech modré či lila. Proto se jim obchodně často říká Mini Worsleya nebo Mini Blue Hippeastrum. Griffinia liboniana by měla růst v centrálních částech brazilského deštného pralesa. Tím je trochu dáno, co bude při pěstování vyžadovat a co bude nesnášet. Je to tedy teplomilka + vlhkomilka + stínomilka. Přesto dle literatury patří k těm snadněji pěstovatelným zástupcům svého rodu. Je pouze třeba ji nedávat příliš na úpal, nenechat ji přeschnout a v zimě ji dát do tepla bytu. To by mělo stačit nejen k přežití ale ke spokojenosti zakončené kvetením.
Jistou zvláštností Griffinia liboniana jsou její pohledně bíle potečkované listy a jakoby rozpláclý květní stvol se dvěma zašpičatělými hrankami. Vlastní cibulka není velká, má mít kolem 2-3cm. Měla by postupně odnožovat do malých trsíků, které lze po čase roztrhnout. Lepší způsob rozmnožování je opylení a výsev, k čemuž je ale potřeba nejméně dvou nepříbuzných rostlin.
Konečně se po několika hodinách nehybného vzduchu trochu zdvihnul větřík, bohužel jde opět o horký vzduch z Afriky (jak se zpívá v jedné staré dobré písni: „Fouká vítr žhavej jako Afrika, celou noc dnes nebudu spát….“), takže raději někam do sklepa, kde je nejchladněji, nebo k sousedům do bazénu, nebo aspoň dodržet pitný režim (těch 5 litrů na člověka a den je opravdu makačka..). J.
Fotografie 2:
1. Griffinia liboniana
2. Pravděpodobně hluché plody
