ZEL(e)NÉ LISTY

Gagea villosa (Bieb.) Sweet (1826) – křivatec rolní

Fotografie 1 - Gagea villosa na okraji lesa

Jestli si ťukáte na čelo, že jsem se pravděpodobně zbláznila, když se už v půlce ledna rozvášňuji nad jarní cibulovinou, záhy zjistíte proč. Tu a tam letošní lednové dny v teplotách lámou rekordy, nebo je alespoň ohrožují. Například tento týden v úterý jsem si před soumrakem připadala jako na jaře, když foukal teplý jižní vítr. V práci (BZ) se kolegyně chlubila, jak už jí na záhonu raší cibuloviny, tak jsem jen tak ze zvědavosti vyrazila doma na kontrolu těch na naší zahradě. Ani mě nepřekvapilo, že také raší, koukají jim už několikacentimetrové zelené výhonky. Jak prohlásila další zkušená kolegyně, chudinky cibulovinky o tyto výhonky asi přijdou, zima velmi pravděpodobně ještě neřekla poslední slovo. Protože nás letošní jaro pravděpodobně čeká pátrání po dalších českých cibulkách, musím si už teď udělat náskok, ať vás pak během jara docela nezahltíme.

Křivatce potkáte v naší přírodě docela často, jejich žluté květy svítí z trávníku na břehu vodních toků, na okrajích lesa, na mezích i ve starších městských parcích. Jsou to většinou hojnější druhy, které jsou nápadné jen v krátkém období květu, předtím jejich listy splývají s okolním trávníkem a po odkvětu zasychají. Někdy se potkáte s celými porosty nějakého druhu křivatce a vůbec netušíte, že nešlapete po trávníku, ale po listech jedné z našich cibulovin.

Při toulkách Českým krasem se mi podařilo nafotit křivatec, který jsem dosud neznala. Viditelné části (kromě květů a přízemních nitkovitých listů) měl porostlé krátkými výraznými chloupky. Rozkvetlých jedinců nebylo moc, asi tak do desítky. Rostly na okraji listnatého lesa a otevřené louky na dohled skalnatých svahů nad Berounkou. Říkala jsem si, že se musím později podívat, jaký je to druh. Vidíte, utekl skoro rok a teprve teď se k tomu dostávám.

V Květeně ČR (svazek č.8) je křivatců celkem asi 7 druhů, některé jsou převzácné a rostou u nás třeba jen na jediném místě. Porovnala jsem vzhled květů a semeníků před zaschnutím a křivatec z krasu jsem si po mírném studiu určila jako Gagea villosa. V Květeně je popsaný takto: pod zemí jsou dvě cibulky nestejného tvaru, uzavřené v jednom obalu, lodyha může být lysá i porostlá krátkými chlupy, dva přízemní listy jsou úzce čárkovité a většinou přesahují délkou květenství. Pod květenstvím se ještě objevují v přeslenu lodyžní listy v počtu 2 až 5, bývají buď lysé nebo brvité. Nestejně dlouhé stopky květů v květenství jsou také pýřitě chlupaté, počet květů je v rozmezí 3 – 15. Žluté okvětní lístky mají podlouhle kopinatý tvar a jsou na koncích zašpičatělé až ostře špičaté. Jak jsem psala, důležitý je i tvar semeníku před zaschnutím, u G. villosa má obvejčitý tvar s výrazně vystouplými ostřejšími žebry (další druhy mají žebra semeníku zaoblená). Rostlina kvete v březnu až dubnu.

Během jara očekávejte na stránkách ZL několik dalších druhů. Pokud vás teorie nebaví, jděte se raději s prvními jarními dny na křivatce podívat někam do přírody a je jedno, jestli budete obdivovat G. villosa, G. pratensis, G. bohemica, G. transversalis, G. minima, G. pusilla či úplně obyčejný G. lutea, všechny jsou nakonec stejně křehce krásné. Přeji krásné jarní tloulky. R.

Fotografie 2:

1. Křivatec rolní

2. Vyvíjející se plody