ZEL(e)NÉ LISTY

                        Eucrosia bicolor   Ker Gawler

Tak se vám musím přiznat, někdy jsem sice nejlepší (ale skromnej), ale někdy jsem zase hubič. Je to zatraceně nepříjemný pocit vyklepávat květináč s mrtvou cibulkou, ale když už se to stane, je správné se k tomu přiznat a vzít si z toho (nebo rovnou napsat) ponaučení. A když už tuhle rubriku „in memoriam“ na ZL máme, je vhodné ji čas od času naplnit.

Každé předjaří je takové rozpolcené období. Pěstitel, kontrolující květináče po zimě a plánující, jak se už ti letní pašáci probudí do krásy a síly, nachází kromě pučících miláčků také uschlé, shnilé, podivně zhroucené zbytky loni tak parádních kytek. I letos se ve skleníku něco „nepovedlo“ a přibylo trochu místa pro další květináče, mrzuté je, že odešlo i pár kytek, které se budou tuze špatně znovu shánět. Naštěstí to není případ rostliny, o které budu dnes psát – o exoticky kvetoucí cibulovině z jižní Ameriky Eucrosia bicolor.

Zatím jsem, pokud si dobře pamatuji, čtenáře žádnou cibulí z nového kontinentu nepočastoval. I já jsem začal vnímat jižní  Ameriku jako další cibulový ráj teprve „na druhou dobu“.  Tyhle rostliny se ale většinou dají sehnat ještě složitěji než ty jihoafrické, takže se zatím vzdělávám v nepočetné literatuře a rozhlížím po seznamech distributorů. Nejjednodušší je začít u holanďanů a firem na ně napojených a ejhle – pár jihoameričanů v jejich katalozích lze objevit. Letos jsem si dal závazek, že pro vás na ZL „objevím Ameriku“. Tedy aspoň tu cibulovou a převážně dostupnou.

Rod Eucrosia je příhodným průkopníkem v tomto objevování. Čeleď Amaryllidaceae je vždy zárukou zajímavě až originálně kvetoucích cibulovin. Nejinak je tomu i v případě rodu Eucrosia, malého rodu z Peru a Ekvádoru. V současné době má 7 druhů, 3 endemické v Ekvádoru a 2 v Peru, zbytek je „podobojí“. To je také případ Eucrosia bicolor, která přesto, že se jí přezdívá „Peruvian Lily“, je domovem v obou andských zemích. Tento rod je blízce příbuzný rodům Phaedranassa a Rauhia, o kterých snad na ZL někdy v budoucnu bude také řeč.

E.bicolor je objednatelný u několika českých distribučních firem, tím je dostupný nejen pro čtenáře ZL, ale i pro můj druhý pěstitelský pokus. První začal objednáním, zasazením a úžasným nakvetením. Dokonce tento první exemplář ozdobil naši skromnou expozici na plzeňské výstavě K+S v roce 2006. Po dokvetení se původně jedna cibule rozdvojila a bez problémů přezimovala první zimu v domě pod střechou (a v teple). Druhým rokem vegetovaly obě cibule bez nakvetení, jen vytvořily další malé odnože. Po sezóně zůstaly zatáhlé cibule po celou zimu ve skleníku spolu s ostatními cibulovinami i sukulenty v teplotách: 5-10°C v noci a 10-15°C přes den v této poměrně hodně inverzní a neslunečné zimě. Výsledkem byl už ten avizovaný smutný okamžik objevu shnilé cibule v obou květináčích se jmenovkou E.bicolor. Zachránil jsem jen 3 malé odnože, které jsem přesadil a dal do tepla, kde okamžitě vystartovaly do vegetace.

Co říci k popisu této eukrosie? 2-4cm podzemní cibule s letní vegetací a zimní dormancí, s malým sudým počtem krátkých, širokých listů, s podélnými „vlnkami“ a zakončenými špičkou, které jsou více-méně přitisklé k substrátu. Skutečnou kráskou se stává eukrosie v okamžiku kvetení – 20cm vysoký stvol s 2-6 květy neobvyklého vzhledu – viz fotografie. Není divu, že se tyto květy používají i k řezu.

Teprve po tom neslavném konci své první eukrosie jsem si na netu trochu osvětlil jejich správné pěstování a vše bylo náhle jasné. Přechod z vegetace do klidu a způsob jejich přezimování je klíčem ke správné  a asi i delší vegetaci v kultuře. Po zaschnutí listů dosušit při zvýšené teplotě (kolem 30°C) a přezimovat zcela nasucho při 20°C. A to jsem, prosím, ani náhodou nesplnil. Jinak přes léto dostatek slunce, tepla i hnojivé zálivky.

Jdu tedy do druhého pokusu – objednávám další cibule Eucrosia bicolor (a například další jihoameričanku Chlidanthus fragrans) a nemohu se již dočkat opět těch výstavních květů.     J.

Autor článku NENÍ obchodním zástupcem ani jedné z neuvedených českých distribučních firem a dokonce se jím do budoucna nechystá stát J. (pozn.red.ZL)

Fotografie:

1. Květenství Eucrosia bicolor

2. Květ

3. E.b. jako jeden z exponátů na výstavě KKP 2006