ZEL(e)NÉ LISTY

             Eriospermum paradoxum Ker Gawler

Fotografie 1:

1.- 3. Květenství (Inflorescence)

4. Po odkvětu (After flowering)

5. - 6. Chlupatá semena (Hairy seeds)

..................................................................

Náš skleník-neskleník potkala v těchto dnech v jeho nejzazším koutě velká událost. V rohu s květináči na podzimní probouzení vykvetla botanická záležitost ze skupiny kytek pro nás vytoužených a vzácných. Tou skupinou je málo pěstovaný i málo propagovaný svérázný a originální rod Eriospermum, tou záležitostí je Eriospermum paradoxum, svým vzhledem téměř kultovní hlízovina.

Jen na úvod - rod Eriospermum byl tak dlouho nezařaditelný, že původně měl i „svoji“ čeleď Eriospermaceae, jíž byl jedinným zástupcem, poslední výzkumy botaniků z Kew (kteří na základě studia DNA rostlin mírně řečeno „přeorali“ léta ustálenou systematiku jednoděložných i dvouděložných rostlin) ho však zařadily do čeledi Ruscaceae po bok jiných, před tím jinam zařazených rodů (Dracaena, Sansevieria, Dasylirion apod). Je až překvapivé, že tento ve sbírkách amatérů i botanických zahrad absentující rod je tak rozsáhlý počtem druhů i výskytem. Více jak 100 druhů (toto číslo zřejmě není konečné) se rozmáchlo od  jižní až po východní Afriku. Nejvíce druhů (kolem 50) roste v oblasti zimních dešťů v Jihoafrické republice. E.paradoxum pochází ze západního Kapska a je to skutečně nezvratitelně rostlina se zimní cyklem vegetace. Od té doby, kdy jsme získali svou první rostlinu tenkrát ještě bez jména (dar přítele Václava), se každý podzim těšíme na první okamžik rašení, kdy z prázdného květníku vyrazí prapodivný chumel čehosi, z čeho se postupně rozvine originální olistění tohoto eriosperma.

Pár poznámek k umístění hlízovitého orgánu rostliny v květináči. Přestože rád své cibulky povysazuji nad substrát, v případě eriosperm je to nevhodné až nemožné. Každá rostlina má svojí růstovou základnu - různě zprohýbanou hlízu se seseklým vrcholem (z něhož ale nic neroste) nahoře a růstovými „puky“ na spodní či boční straně umístěnou jednoznačně celou pod povrchem substrátu. Kořeny jsou drátovité a rostou spořádaně dolů pod hlízu. Často se v kultuře objevují rostliny zasazené jakoby logičtěji obráceně, tedy růstovými puky nahoru, rostliny to nakonec nějak přežijí a pár let takto vegetují, ale nadšené z toho určitě nejsou a už vůbec to neodpovídá jejich přirozené strategii z přírody. Domnívám se, že i v době dormance ty podzemní stonky pomalu rostou a prodírají se zespodu hlízy k povrchu a připravují se tím na vhodný okamžik, kdy pak rychle vystartují do vegetace nad povrchem.

Nad eriospermy se hezky přemýšlí. Jako by to byla taková malá přírodní laboratoř s různými nápady - jak dobře přežít podmínky s minimem srážek, jak polapit co nejvíc rosy, jak přivést dešťovou vodu rychle ke kořenům, jak využít květenství i k asimilaci světla a podobné botanické vynálezy a experimenty. Ale o tom třeba někdy jindy.

Pěstování eriosperm, pokud tedy jsou v květináči správně zasazené, by při dodržení základních podmínek pro v zimě rostoucí jihoafričany neměla být složitá záležitost. Dostatek zimního sluníčka, kolísání teplot den/noc, velmi propustný a vzdušný substrát, a pokud je to možné i dostatečný pohyb vzduchu. Bez viditelného vnějšího vlivu se kytky podle svých vnitřních hodin na podzim (září – říjen) probudí, vyženou u silných kytek květenství a po odkvětu listy, u mladších jedinců jen své olistění. V případě popisovaného E. paradoxum je květenství převelice atraktivní (viz foto), olistění je však v podstatě šokující. Pro neznalého pěstitele, kterému vyrazí z holého květináče chumáč chlupo-listů, by to mohlo připomínat počátek invaze všežravé plísně z kosmu…Z tohoto chumáče se během několika týdnů vyvine zvláštní plstnatě asparágovitý útvar, který si potom po celé vegetační období hraje na regulérní olistění. Někdy v únoru-březnu opět vnitřní hodiny rostliny vydají pokyn k ústupu a celý zelený vršek odeschne a je na 6-7 měsíců hotovo. Silnější rostliny dokáží takovéto chlupaté stvoly vyhnat i dva, a ty nejsilnější (nebo nejspokojenější) dokážou i vykvést. U nás k tomu došlo historicky poprvé, takže lze jen lehce spekulovat o jeho dalším průběhu. Doufáme, že kytka bude samosprašná a dočkáme se opylených semeníků i semen, kterážto by byla velmi příjemnou tečkou za tímto článkem, protože eriosperma nejdou množit jinak než výsevem…J.

Summary:

General familiarization with strange african tuberous genus Eriospermum. Description and experiences with species Eriospermum paradoxum.

Fotografie 2

1.- 3. Nový list po odkvětu (New leaf after flowering)

4.- 5. Eriospermum paradoxum, Giftberg, RSA