ZEL(e)NÉ LISTY

Eriospermum dregei Schonland

Fotografie 1:

1. Hlíza (Tuber)

2. Detail listu (Detail of leaf)

3. Pochvy listů (Sheaths of leaves)

....................................................

Eriospermum jako rod prazvláštních afrických hlízovin mě svojí originalitou zajímá už nějaký čas. Postupně jsem nasháněl malou kolekci těchto rostlin se jmény i bez a některé také při svých pokusech uhubil. Rád užívám slovo různotvaré a myslím, že se pro listy právě tohoto rodu hodí snad nejpřiléhavěji. Většina eriosperm má listy ve tvarech, které nám „hlava bere“ a neshledali bychom na nich nic zvláštního. Ale asi čtvrtina rodu má listy přetvořené do podob, které aspoň mně „hlava nebere“. Jsou to listy ve tvaru košťátek, mopů, prachovek a k tomu se ještě přidávají různé kombinace „obyčejných“ listů s neobyčejnými výstupky a výrůstky.

Tím, že se mi časem podařilo obstarat si i kvalitní monografii o rodu Eriospermum, mohu už trochu zasvěceněji doplnit svá pozorování i obecnějšími informacemi. O druhu Eriospermum paradoxum jsem už dříve psal, je to onen košťátkovitý tvar s hlavní robustnější osou, ze které se rozvětvují střapaté konečky. Je to velmi atraktivní tvar olistění, které rostlině podle mého názoru slouží k zachytávání rosy a jejímu svádění ke kořenům hlízy, jako jedna ze strategií získávání vody v sušších oblastech. Široký výskyt E.paradoxum zasahuje totiž od vlhčích poloh ve východním Kapsku, přes Kapsko západní až do vyloženě suchého Richtersveldu. Tento druh má v rámci rodu poněkud ojedinělé postavení, patří do podrodu Ligulatum, sekce Thaumazum , ve které je zcela sám. Dnes budu psát o dalším skvostu z tohoto rodu, který je vzdáleně podobný svou plstnatou rozjuchaností listové části předcházejícímu druhu, a sice o Eriospermum dregei. To patří do podrodu Eriospermum, sekce Eriospermum spolu s několika desítkami dalších druhů. Mezi nimi jsou právě další superzjevy a zjevení, bohužel jejich dostupnost je zatím velmi malá. Jen jako příklad, kdyby jste na něco narazili, uvedu úžasné E.proliferum, E.erinum, E.folioliferum, E.armianum, E.flabellatum, E.bowieanum, E.sabulosum, E.multifidum, E.alcicorne, atd. To se však naštěstí netýká E.dregei, které se zřejmě podařilo namnožit v nějaké africké pěstírně a přes západoevropské obchodníky se v poslední době dostávají ve větších počtech (a slušné velikosti) i k obchodníkům a pěstitelům českým (např.Praha – Letňany či Sibřina a Písková Lhota).

Když se podíváte na přiložené fotografie, uvidíte hned největší rozdíl mezi E.paradoxum a E.dregei. To první má onu hlavní osu listu vyrůstající z pochvy skutečně vzpřímeně přes celý list (domnívám se, že to celé „koště“ je vlastně jeden list, snad je to tak správně) a to druhé se zhruba 1-2cm nad pochvou rozděluje do několika (u starých rostlin až pěti) hlavních větví, z nichž se potom dělí ještě dál. To, co fotografiích ale nevidíte, je další úžasná část této rostliny a sice podzemní hruškovitá hlíza se světle hnědou pokožkou a růžovou až načervenalou dužninou. Tato hlíza velikosti 40mm na délku a 25mm na šířku nemá pravidelný tvar, je rozrůzněna řadou výstupků a jakoby bradavic, podstatnější je však skutečnost, že růstový vrchol u tohoto eriosperma (pozor - neplatí pro všechny druhy !) je naspodu hlízy, tedy listové i květní stonky vyrůstají na spodní části a obtáčí hlízu ze strany. Listová pochva, ze které pak vyrůstá vlastní střapatý list, je zevnitř lysá a zvenku chloupkatá a je ve výši cca 4-5cm nad hlízou. Všechny části děleného listu jsou hustě a krátce bíle chlupaté. Tato ozdoba je podle mne na rozdíl od E.paradoxum ochranou proti nadměrnému slunečnímu svitu. Staré a dobře vyvinuté rostliny dokáží vytvořit hustou plstnatou kouli o průměru kolem 5cm.

E.dregei roste na podstatně menším areálu ve východním Kapsku při pobřeží i v přilehlých vysočinách než zmiňované E.paradoxum. Není podle mě tak přizpůsobeno suchému prostředí a i její růstová perioda je delší než u jiných eriosperm ze suchých oblastí. Jednou mi tato rostlina spokojeně vegetovala nejen přes zimu ale i přes celé následné léto. Pravda ovšem je, že následující zimu zase prospala a vyrazila znovu až ob rok.

Pěstování, jak už jsem naznačil, je v podstatě opět zimní záležitostí a kytka si vlastně sama řekne, kdy chce vstávat a kdy spát. Stačí jen pozorně sledovat a dodávat vodu, případně přihnojení. Substrátem je, jak už je to v poslední době u těchle vzácností zvykem, vzdušná směs na bázi pemzy. V tom se drátovitým kořenům, vyrůstajícím na většině povrchu hlízy, prostě líbí. Přestože vzhledná hlíza trochu láká k povysazení, doporučuji ji nechat zcela pod povrchem. Není to žádná teplomilka, spokojeně mi roste v 10-15°C, bohužel mi zatím nekvete. Přes léto by správně měla spát, klidně i při vyšších teplotách, ale určitě v naprostém suchu. Množení těchto specialit zůstává na výsevech chloupkatých semen, zatím mé dva pokusy (jeden z vlastních semen, druhý ze zakoupených) nedopadly dobře. Mám jenom pocit, že brzo ztrácí klíčivost a nejlepší metodou by byl nějaký utajený samovýsev v okolí matky.

Jestli se ptáte, proč jsem vybral dnes do werbáře zrovna tuto hlízovinu, i když mi  nekvete, vězte že impulsem byl tentokrát zážitek z návštěvy u Petra Pavelky z minulého týdne, kdy jsem se u něj kochal skupinkou asi deseti urostlých exemplářů Eriospermum dregei, které (kdybych je měl kam dát a nevěděl, co s penězi) bych koupil nejraději všechny….J.

Summary:

Description and experiences with growing with tuberous Eriospermum dregei from RSA.

Fotografie 2:

1. Eriospermum dregei

2. Listy (Leaves)

Fotografie 3:

1. Eriospermum dregei, RSA, Perseverance

2. Eriospermum dregei, RSA, The Downs