ZEL(e)NÉ LISTY

Eriospermum cervicorne Marloth aneb dobře skrytý poklad

Fotografie 1:

1. Eriospermum cervicorne, Giftberg, RSA

2. Eriospermum cervicorne - hlíza (tuber)

.............................................................................

Mám teď v zásobárně článků pro ZL ve frontě asi pět rozdělaných témat, jen najít nějakou delší chvilku na psaní. Začínalo to postupně vypadat na souboj dvou aloí (na něž časem stejně dojde), mezi které se připletla právě nakvétající masonie. Ale jak už to bývá, když se na čele soutěže usilovně snaží tři adepti, nastoupí černý kůň zezadu a všechny porazí. Dnes ráno jsem se totiž podíval na dvojici eriosperem, která mi před třemi týdny připadla taková nějak nelogicky rozdílná, že jsem je přinesl ze skleníku nahoru do pokoje a postavil je tam na okno, abych si jich víc všímal. A dnes ráno mi to doťuklo – přesto, že jsou to eriosperma z jedné lokality, jde určitě o dva různé druhy. Toto zjištění odstartovalo hodinu horlivého hledání a určování, na jejímž konci se vylouplo jméno z titulku článku.

Nebylo to pátrání zase tak přímočaré, byla spousta slepých odboček a neřešitelných křižovatek, ale hlavně díky rozsáhlé a pečlivě sestavené monografii o eriospermech jihoafrické botaničky Pauline L.Perry vznikla skupina možných jmen, z nichž jsem vylučoval pomocí popisů, výskytů a nakonec i fotek na internetu. V něm je ale nakonec ta největší potíž. Čím víc je na internetu informací, tím obtížnější je mezi nimi najít opravdovou kvalitu. V oblasti fotek rostlin na internetu spolu s jejich množstvím roste počet omylů a zmatků. Takže je nutné dostat se ke stránkám opravdových odborníků nebo znalců a teprve jejich fotografie „brát v potaz“. Ale to je už obecnější téma, někomu to prostě nevadí a šíří dál kytky nebo jejich fotky podle pravidla „jak jsem nakoupil, tak i prodávám“. Nakonec je to každého věc a ten, komu to vadí, se nakonec správného jména dobere.

Pro mě je to však výzva a pokud mi příroda napoví, snažím se u svých rostlin doplňovat jména, odstraňovat otazníky a opravovat omyly. U pětice hlíz evidentních eriosperem s lokalitou Giftberg Jihoafrická republika, jsem na základě porovnání už před časem dospěl k názoru, že jde o mladší hlízy Eriospermum paradoxum. Vlastně nikdy mi všech pět v jeden okamžik na podzim zároveň nanarašilo, bylo to postupné a někdy i některé dokázalo jednu zimu celou prospat. Taky mě to ani nenapadlo hledat mezi nimi rozdíly, když už byly z jedné lokality. Připadlo mi to tedy vyřešené. Loni přes léto a i celý podzim jsem se snažil většinu svých cibulovin a hlízovin přesadit, abych jim trochu vynahradil stavební rok svého nezájmu. Tak došlo i na stádo eriosperem, které všechna dostala větší a hlubší květináče. Substrát jsem zvolil méně pemzový, přidal jsem kompostovku  a písek, zdálo se mi, že tyto hlízoviny dost trápím a „suším“. Taky se mi zdá, že jsou letošní zimu spokojenější a přestože jsou vlastně v polostínu ve spodní polici našeho pyramidálního stojanu, obstojně vyráží novými listy a sem tam se pokusí i o květenství. A když jsem o vánocích kontroloval, co kde vyráží, připadly mi dva vylezlé „giftbergy“ nějaké divně rozdílné. Vše vidíte na fotkách – klasické E. paradoxum je koště s jednou osou, kdežto tohle „jiné paradoxum“ se větvilo hned dole a ještě navíc „větvičky“ pučely z povrchu listů. Divnost nad divnost, ale u eriosperem je možné snad všechno. Každopádně jsem vzal knihu a začal si hrát na botanického detektiva.

Vytypované Eriospermum cervicorne (čili „parůžkaté“ nebo „parožnaté“) patří vzhledově mezi „koštátkovitá“ eriosperma spolu s už představenými E. paradoxum a E. dregei a několika dalšími, která zatím (asi) dosud nepěstuji. Patří mezi méně pěstované až vzácné. Vyskytuje se v oblasti zimních srážek v jihoafrickém Namaqualandu, hlavně v jeho severní části, přesto izolovaně zasahuje i jižněji do oblasti Karoo. To je pravděpodobně případ i lokality Giftberg (kousek od slavného Vanrhynsdorpu), ze které pochází moje hlíza. Ta je zatím poměrně malá, tak 3x3cm, v dospělosti může mít E.cervicorne hlízu 7 cm dlouhou a 4cm širokou. Neplatí to nutně u všech druhů rodu , ale u tohohle eriosperma raší listy i květenství na spodní straně hlízy. Když jsem poodhrnul svoji hlízu, zjistil jsem, že ji mám zasazenou našikmo a tak dva listy raší zdánlivě z vrcholu hlízy a dva zcela zespodu, ale je to způsobené oním náklonem.  Kvetení má předcházet následnému olistění, moje rostlina dosud nekvetla. Příbuzensky i vzhledově má E. cervicorne blízko k E. multifidum, které roste zhruba v téže oblasti, má drobnější hlízu a jiný vzhled listových výběžků. E. multifidum je má delší, více větvené, slabší a hladké, kdežto výběžky E. cervicorne jsou kratší, méně větvené a  chloupkaté. U obou se vyskytuje ono velmi zajímavé vyrůstání výběžků z horní strany listů.

Ukazuje se, že bych už nemusel dále bažit po stále dalších nových rostlinách, stačí, když si začnu pořádně všímat už těch, co jsem dosud nashromáždil. Ale to jsou jen taková (sice správné) předsevzetí, u kterých si je člověk dopředu vědom jejich nedodržitelnosti. A tak dál baží, listuje nabídkovými seznamy, objednává, vysévá, nakupuje, mění a tím možná přichází o poklady, které už dávno má mezi těmi svými „starými“ rostlinami. Odpusťte mi prosím ten pokus o moudro, nechám je raději Chróstalovi….   J.

Summary:

Determination and experiences with growing of Eriospermum cervicorne from Giftberg in RSA.

Fotografie 2:

1. E. cervicorne - listy (leaves)

2. Detail výběžků listu (Detail of the enations of the leaf )