ZEL(e)NÉ LISTY

Eriospermum aff. zeyheri R.A.Dyer

Fotografie 1:

1. Květy

2. Květenství

..................................

Když už jsem to minule nakousl, tak to dovysvětlím. Moje současná psací krize plyne z toho, že díky jednomu internetovému škůdci jsem si zaviroval počítač a přišel během několika minut o 100% všech svých souborů. Nebudu to rozmazávat, moje chyba jednoznačně byla v tom, že jsem nezálohoval a tím jsem přišel minimálně o 10 let práce (texty, fotky, tabulky, rozdělané knížky, postahované soubory), ale člověk pak najednou začne přemýšlet jinak. Co má a nemá smysl a jestli třeba pokračovat v tom, co doteď trochu automaticky dělal. Beru to zatím jako znamení osudu a čas věnovaný psaní článků i větších textů jednoznačně omezím, nakonec samotné kytky budou jen rády, protože budu mít na ně víc času.

Přesto ale úplně se odmlčet nehodlám. Hodil bych tím do koše kus svého života a možná bych pár našich kamarádů zklamal. Navíc mě to baví, pokud si opravdu mohu psát o tom, co je ve středu mého zájmu. Koneckonců náš web je i cestou k novým pěstitelským kolegům, se kterými lze pak lecos měnit. A takový web se musí pořád opečovávat a někam posouvat.

Některé kytky se musí vyčíhat, jsou to například ty, co kvetou v bezlistém stavu. Tímto se projevují zejména jihoafrické cibuloviny, hlavně ty s krátkou vegetační dobou. V podstatě si „předkvetou“, vytvoří semena a ty pak dostanou šanci se začátkem období dešťů. Z mých cibulí v tomto ohledu vynikají gethylisy, apodoliriony a třeba zimní eriosperma. Právě u zimních kytek to probíhá tak, že mi většinou jejich květenství a květy unikají utajeně někdy v druhé polovině léta, kdy kytky nemají listy a často jsou i někde uklizené. Na podzim pak nacházím uschlé květní stvoly a lituji své letní nepozornosti.

Tohle konkrétní eriospermum mám už hodně let a její kvetení mi zůstávalo skryto, přestože již několikrát proběhlo. Tím také nebyla možnost pokusit se o jeho dourčení, měl jsem jej pouze jako sběrovku z Jihoafrické republiky, získanou nákupem od kolegy kaktusáře. Celou dobu jsem to díky listům srdčitého tvaru typoval na E. capensis nebo E. cordiforme. A ejhle – stačilo jen zachytit šťastnou chvilku s nakvetlým květenstvím v srpnu 2015 a nastala příležitost vytasit monografii o tomto rodu. Z bádání mi vyšlo nejpravděpodobněji Eriospermum zeyheri, s nějakou malou nejistotou. Svoji roli v tom zajisté hraje i velká variabilita různých detailů listů i květů, plynucí z velkého areálu výskytu tohoto konkrétního druhu.

Pokud jsem se tedy trefil do správného jména, dodám několik vyčtených informací. Eriospermum zeyheri se vyskytuje na dvou velkých ale oddělených areálech, vzdálených cca 200km. Prvním je Jižní Kapsko po Mosel Bay a druhým Východní Kapsko od Port Elizabeth (Brány Eliščiny, jak říkával Emil Holub) na východ. Některé prameny mluví i o výskytu ve střední Africe.

Kytka je typická svým robustním kořenem, špičatým nahořem a tupým dole. Dorůstá délky 65mm a průměru 35mm. Někdy kořen udělá „odbočku“ a vytvoří bratříčka, kterého je možno oddělit. I z této kytky jeden takový mám, bude to dárek pro mého přítele na Ostravsku. Slabé drátovité kořínky i růstové pupeny (květy a pak listy) vyrůstají ve spodní části kaudexu, což některé pěstitele svádí k otočení kořene obráceně. To sice eriospermum chvíli přežije, jednoznačně ale trpí. Druhým znakem tohoto druhu jsou jeho srdčité listy. U mladých, slabších jedinců je list pouze jeden, u silných dva i více. Pokud se jich objeví kolem kořene opravdu větší množství, vypadá to na oddělitelnou odnož. Listy jsou dužnaté, tvrdší, těsně přitisknuté k zemi a mohou mít různé slabé kresby a někdy i mírně zvlněné okraje. Horní strana je sytě zelená a lesklá, spodní strana by měla být načervenalá, což je ovšem trochu závislé na množství světla (slunce) ve vegetaci. Olistění, čili hlavní vegetační období, spadá na naši zimu, od zhruba října do března, kdy listy zaschnou. Přes léto kytka spí zcela nasucho. Tím, že jsou celkem vzácné a špatně dostupné, není příliš prostoru na experimenty a možná potřebnou zálivku i přes léto. Letní druhy u eriosperem zcela jistě existují a podle areálu výskytu je to v zásadě možné i u jednoho druhu, kdy z některých lokalit roste v létě a z jiných v zimě. Třetím (a hlavním znakem) je květenství a samotný květ. Právě díky mé jihoafrické knize lze vystopovat detaily vedoucí ke zmíněnému druhu. Nejpodobnějším druhem je E. porphyrium, s čistě zelenou spodní stranou listů a „štíhlejším“ a otevřenějším květem. Tento podobný druh má však také pravděpodobně letní režim vegetace (má svůj areál ještě více na východ).

Definitivní jistotu o správnosti své identifikace získám v okamžiku, kdy mi nakvetou i další eriosperma, u kterých je jmenovka (od odborníka) E. zeyheri . Ty jsou však zatím drobné a nechtějí přirůstat. Chtěly by určitě jen víc lásky, větší zájem a péči, doplněnou přihnojováním. J.

Fotografie 2:

1. Rašící listy

2. Rostlina v zimě