ZEL(e)NÉ LISTY

Drimiopsis sp., Strydfontein RSA

Fotografie 1 - Drimiopsis sp., Strydfontein, RSA

.................................................................................................

Už několikrát jsme našim věrným čtenářům slibovali krátký článek, oproštěný od všelijakých osobních zážitků, komentářů, spekulací nebo úvah. Možná, že se dnes dočkáte. Vím, že článkem o kytce známé až populární udělám radost zástupům, článkem o kytce efektní či vzácné labužníkům a maniakům, ale potřebuji si občas udělat radost i já sám a tu mi udělá nejvíc nějaká zapo- nebo opo-menutá cibulka. Někdy jsou to cibulky tak obyčejné až nenápadné, že není téměř ani o čem psát, ale stále donkichotsky věřím, že jejich krásu časem objeví víc pěstitelů.

Tahle jihoafrická cibulka je zástupce čeledi Hyacinthaceae, o které už byla na ZL mnohokráte řeč, i když zrovna o rodu Drimiopsis zatím ne. On to je takový malý smůlovatý rod, v poslední době s osudem mnoha jiných – byl totiž rozpuštěn v jiném větším. Přesto pěstitelé a upřímně řečeno hlavně obchodníci raději používají ono asi už neplatné jméno Drimiopsis. Člověk by očekával největší příbuznost k rodu (či spíše velkorodu) Drimia, skutečnost je však taková, že nejbližšími příbuznými jsou africké ladoňky, přesněji rod Ledebouria.

Proto se lze v našich krajích potkat s druhy jako Drimiopsis maculata, Drimiopsis kirkii, Drimiopsis burkei a dalšími. Většina z nich je stálezelená nebo zatahující s letním vegetačním režimem. Skoro všechny mají různě potečkované a dužnaté listy. Že však vyjímka potvrzuje pravidlo, je důkazem právě dnešní cibulka. Rostlina pochází z německé pěstírny Eden Plants. Nemá sice druhové jméno, což není vzhledem k oněm nomenklaturním přesunům takový průšvih, je však svým olistěním celkem dost odlišná od ostatních známějších drimiopsisů. Má listy kopinaté celkem slabé tloušťky, ale hlavně je má na horní straně podélně proužkaté. Na spodní straně je jednobarevně nafialovělá. Připomíná tím skutečně vzdáleně podobnou Ledebouria cooperii (původně Scilla adlamii). Jen ty květy. Ty jsou zcela neledebouriovité a navíc pro mě celkem záhadné. Tak dlouho jsem totiž čekal v minulých dnech na otevření květů nějakým mně známým způsobem, až květenství zaschla. Snad vám ten problém ukáží i fotografie, prostě jsem nerozeznal, kdy se květy otevřely.

Další zvláštností je vzhled podzemní cibulky, je zvenku kompaktní, nesložená ze šupin nebo oddělených základů listů, na povrchu se slabou šedivou slupkou. Navíc překvapivě v hojném počtu odnožuje.

K pěstování jen pár postřehů – je bezproblémově letní, což odpovídá její původní lokalitě – vnitrozemský Strydfontein je severně od Pretorie, která je opět severně od Johanesburgu. Přezimuje tedy zcela nasucho, s cibulí pod zemí, teploty takové, jaké se povedou – 5°-15°C. V létě nárazová hnojivá zálivka, u nás hojnost slunce i větru. Minulou sezónu vegetovala pod přístřeškem. J.

Summary:

Description and experiences with growing of  Drimiopsis sp. from Strydfontein in RSA.

Fotografie 2:

1. Drimiopsis sp. na začátku růstové sezóny (Drimiopsis sp. in the start of growing seassion)

2. Květenství Drimiopsis sp. (The inflorescence of  Drimiopsis sp.)