ZEL(e)NÉ LISTY

Drimiopsis aff. atropurpurea N.E.Br. – s otazníkem ale hlavně s úžasem

Fotografie 1:

1. Drimiopsis aff. atropurpurea

2. Detail listů

......................................................................

O jednom drimiopsisu jsem na ZL kdysi psal, byla to specieska „sp. Strydfontein“ s velmi efektními, podélně proužkovanými listy. Pro ty, které to zajímá – pravděpodobné platné jméno pro tento taxon by mělo být Drimiopsis davidsoniae U.&D. Müll.-Doblies. Tento rod přesto, že to měl chvíli nahnuté a hrozilo mu sloučení s rodem Ledebouria, v sobě zřejmě do budoucna skrývá ještě několik zajímavých druhů. Když na nějaký pro mě nový narazím, snažím si ho pořídit. To byl nakonec i případ dnešního druhu.

O jeho existenci už jsem určitý čas věděl z internetu, pak jsem jej viděl na vlastní oči u jednoho tuzemského pěstitele, který jej získal od Coka Grootscholtena a tak když jsme byli naposled v Cokově sbírce, byla to jedna z položek, kterou jsme si od něj přivezli jako malou odnož. Je to poměrně atraktivní miniaturka, která zaujme nejen pravověrné cibuláře, ale v podstatě každého pěstitele, který umí ocenit povedené dílko matky Přírody.

Nyní kousek nudné leč povinné (opět pěkně zapletené) taxonomie a historie. Tato rostlina pochází ze sběrů slavného (bohužel už i mrtvého) Charlese Craiba z Jihoafrické republiky, který ji nalezl v roce 1998 na otevřených loukách (savanách) v blízkosti Houtbosdorp, v oblasti Pietersburg v Severní provincii JAR. Vzorek poslaný do Anglie byl namnožen tkáňovou kulturou a dán do oběhu pod označením ISI 2011-25, ještě jako Drimiopsis cf. burkei Baker ssp. burkei. Mezitím jej však jeden botanik pojmenoval jako Drimiopsis purpurea van der Merwe (2006), jiní dva botanici jej přeřadili jako Ledebouria atropurpurea J.C.Manning & Goldblatt, aby se po čase díky dalšímu odborníkovi znovu vrátil jako Drimiopsis atropurpurea N.E.Br. (1921). Naprostá většina fotek na Googlu ukazuje tuto nezaměnitelnou cibulovinu spíše pod zřejmě již neplatným jménem D. purpurea, zatímco pod D. atropurpurea jsou rostliny vzhledem mírně jiné. Myslím si, že to ale vlastní kytce ani pěstitelům příliš nevadí.

Předpovídám této pro nás nové cibulce docela velkou a úspěšnou budoucnost. Má totiž několik dobrých vlastností, přičemž ta hlavní spočívá v tom, že tvoří celkem v příjemném počtu odnože. To určitě zaujme pěstitele s obchodními ambicemi a do pár let bude dostatek materiálu pro všechny zájemce. Další příjemnou vlastností je vegetační cyklus v našem létě (kdy je přece jen sluníčka nejvíc) spojený se zatahováním na naši zimu. Tím je zajištěno ono užasné každoroční probouzení cibulek s novými listy a někdy i květy.

Největší ozdobou Drimiopsis atropururea jsou samotné listy – jednak základní barvou nádherné svěží zelené ze svrchní strany (doplněné výraznými skvrnami) a červenavé barvy na spodní straně listů. Třešínkou je pak krepování okrajů listů, dodávající této cibulce (skromně řečeno) vzhled krásného drobného šperku. Konečně posuďte z našich fotek sami….Květy jsou takové filigránské, zelenkavé a pro tento rod vlastně typické.

K pěstování toho o moc víc, než to co už jsem napsal, nemám. Cibulovina s podzemní, nebo jen částečně povrchovou cibulkou se šedivou suchou slupkou, o velikosti 1,0-1,5cm. Listy mají délku (plus-mínus) 5cm. Tyto údaje jsou vcelku orientační, protože záleží i na způsobu pěstování. Já moc nehnojím, substrát používám hodně vzdušný na bázi pemzy a dávám svým kytkám maximum světla i vzduchu. Je velmi pravděpodobné, že lze tento druh pěstovat i více vlhkostně – výživnější substrát, polostín a dostatek vody. Pak lze očekávat větší přírůstky jak v cibulkách, tak i listech. Moje zkušenosti jsou však takové, že i spartánštější pěstování přináší jak kvetení, tak odnožování. Každý nechť si ale najde ten svůj nejlepší způsob kultivace. Každopádně koncem sezóny, někdy v období konec září – říjen si Drimiopsis atropurpurea řekne sám o zimní spánek zavadnutím a uschnutím listů. Pak jej ukládám do temperovaného sklepa (kolem 15°C), kde čeká na jaro ve zcela suchém stavu. J.

Fotografie 2 - Květenství