ZEL(e)NÉ LISTY

Drimia ciliata (L.f.) J.C.Manning & Goldblatt

Fotografie 1:

1. Drimia ciliata, Newton Park, RSA

2. Brvy na okrajích listů (Cilias on the edges of leaves)

3. D.ciliata, Kouga River at riverside, RSA

4. Mladé květenství (Young inflorescence)

...............................................................................................

I když bych chtěl některé rody cibulovin zpopularizovat více a jejich pěstování rozšířit do více sbírek, než je tomu dosud, tím, že jsem stále jakoby na začátku světa cibulí a hlíz (svým pěstováním i psaním), nezbývá mi, než zatím jenom „oťukávat“ jednotlivé rody a podávat něco jako ochutnávky před hlavním chodem. Nějaký čas se odhodlávám zabrousit do rodu Drimia z čeledi Hyacinthaceae, kterých by podle poslední botanické revize mělo být kolem 100 druhů a kterých mám i několik ve sbírce. Slušelo by se představit tento rod na ZL buď něčím „klasickým“ a známým nebo naopak nějakou bombou. Nepřipadá mi ale férové psát naše články jen o „špekatých“ a nedostupných rostlinách (i když každý se občas rád pochlubí…). Celé dnešní dopoledne jsem proto běhal mezi skleníkem a internetem (asi ho fakt brzo zavedu i do sklepa vedle skleníku, nohy mé slábnou…) a hledal tu správnou úvodní drimii. Nevěřili byste, podařilo se mi to až na pátý pokus. Buďto jsem nenašel nikde autora popisu, nebo nebyla k dispozici žádná fotografie na ověření (na to dáváme dost velký důraz – ověřovat správnost jmen kytek o kterých chceme psát). Jiný problém nastal třeba u poměrně často pěstované Drimia maculata (dříve Drimiopsis maculata - ještě dříve Scilla schlechteri), protože byla nově zařazena jako Ledebouria petiolata. Jak příznačný kolotoč jmen. Inu v drimiích, ostatně jako i v ostatních hyacinthovitých jsem zatím mnoho taxonomických jistot nenašel.

To ovšem nebrání některým distributorům semen a rostlin v tom, aby šířili do světa materiál pod názvy, na které se i dostupná renomovaná literatura plus světová informační síť tváří, že je nezná. Tenhle text doteď asi příliš záživný není, byť pro mě zrovna dnes to byla trochu detektivka. Jejím rozuzlením pro dnešní článek je tedy nakonec Drimia ciliata, rostlina, která splňuje všechny podmínky, které jsem si zadal. Navíc důvodem, proč dnes zrovna tahle drimie, není zdravá rostlina v růstu a květu, ale můj pěstitelský přehmat.

Nejdřív ale trochu literárního extraktu: Drimia ciliata roste na skalnatých svazích v Kapské provincii v JAR. Rostliny mají 3-5 velmi tuhých a krátkých listů v rozetě, těsně přitisklých k substrátu. Moje kytky mají listy v délce kolem 2cm, moudré knihy hovoří až o 3,5cm. Jejich znakem je lesklý povrch a kraťounké řasy na okrajích – odtud zřejmě jméno této drimie – ciliata = brvitý, řasnatý. Podzemní cibule je překvapivě veliká – moje největší kytka je kolem 3cm v průměru, tedy skoro průměr listové růžice nad zemí. Jak už dnes bezpečně vím, také tato drimie je striktně zimní.

V první sezóně, kdy se k nám dostalo pár kusů z různých lokalit, se ta největší snažila vegetovat přes léto (dokonce vytlačila i mladé květenství, které ale nakonec zaschlo) a to mne zmátlo pro sezónu letošní. Přes loňskou zimu jsem ji nezaléval, ona zatáhla a zůstala bez listů. Na jaře a v létě jsem se ji několikrát spolu s ostatními snažil probudit opatrnou zálivkou. Výsledkem bylo, že ta největší a evidentně květuschopná cibule přišla o podpučí. Nastoupila rychlá „Zelená emergency“, cibule rychle ven ze substrátu, vše shnilé pryč, práškový stimulátor, nasucho do stínu a čekat. A příroda mi protentokrát odpustila a cibule drimie si začala pomáhat, jak uměla nejlépe. Vyhnilý střed přišel stejně jako podpučí pryč, ale na spodní hraně zbylých dužnatých šupin se začaly tvořit základy nových cibulek. Tento mechanismus záchrany hyacinthovitých kytek se využívá i komerčně například pro množení lachenalií a pravděpodobně i jiných kytek, já jsem jej zaznamenal už u jednoho poškozeného ornithogala.

Takže po tomto incidentu moje cibulová pýcha dostala na frak a příště si dám s buzením zimních kytek v létě větší pozor. Bohužel, přestože vím, jak by měla D. ciliata kvést, nemohu vám to na svých kytkách předvést, neb jedna část rostlin je ještě mladá a druhá vstává z mrtvých. Snad se tedy v budoucnu dočkáte přílohy P.S….. J.

Summary:

Description and experiences with growing of south-african bulb Drimia ciliata from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. D.ciliata, Kouga River at riverside, RSA

2. Nové cibulky (New bulbs)

3. Shnilá cibule (Rotten bulb)