ZEL(e)NÉ LISTY

Dipcadi ciliare  (Zeyh. Ex Harv.) Baker

Fotografie 1:

1.+ 2. Dipcadi ciliare

2. Plod D. sp. aff. ciliare

............................................

Už je to pár let, tehdy ještě ani u domu nestál skleník,kdy se k nám do sbírky přijel podívat kamarád ze Slovenska. Ve dlouhých rozhovorech nad kytkami a o kytkách řekl mi tenkrát prorockou větu: udělej si Jirko rychle jasno v tom, co chceš pěstovat, ty sbíráš všechno a brzo se z toho zblázníš…! Měl pravdu v tom, že jsem se tehdy čím dál tím hlouběji propadal do cibulového opojení a opravdu jsem bral všechno, co se kolem mne mihlo. Tenkrát se moje cibulová úchylka trochu rozkřikla po našich krajích a každý, kdo něco měl a byl se ochotný podělit, tak vozil, posílal, předával. Pravda, taky jsem do toho investoval něco prostředků a kupoval, kde se jen dalo. Naštěstí se přece jen ten proud lety poněkud zmírnil, s cibulemi je přece jen docela hrabání a už to nestíhám. A tak když se dnes na ty svoje lány dívám už vyděšeným pohledem, vzpomenu často na přátelskou Borisovu radu.

Dnes tedy nový rod na Zelných listech – Dipcadi. Taky jeden malorod, který to měl chvíli nahnuté a byl sloučen s rodem Ornithogalum, aby byl vzápětí a (snad) trvale zpět osamostatněn. Patří do čeledi Hycinthaceae a oba zmíněné rody jsou si opravdu částečně podobné. Rod Dipcadi má dnes kolem 30 druhů s překvapivým areálem – známé a často pěstované Dipcadi serotinum z jihozápadní Evropy, další druhy ve Středomoří, severní Evropě, něco roste v Indii, a pak už Afrikou dolů až k jihu a pár druhů je i na Madagaskaru. Moje první dipcadi bylo otazníkové Dipcadi sp. aff. ciliare, lok. Downs RSA. Abych jednou mohl zrušit ono „aff.“, objednal jsem si semena D.ciliare z Mesagarden, a pak už to šlo v rychlém sledu – a tak mám další dipcadi z Namibie (Brandberg), z JAR (Narap) i z Madagaskaru (Ihosy). A tomu „povinné“ evropské D.serotinum. A to se nechá očekávat, že další druhy se mohou vyloupnout z dalších zatím nekvetoucích a neurčených cibulek z JAR. Boris měl pravdu, zblázním se, ale když on k tomu taky významně přispěl – nemalá část mých cibulovin je právě od něj, např. právě to namibijské dipcadi.

To jen tak krátce na úvod. V těchto dnech nakvetlo ono „zaručené“ D. ciliare z Mesagarden. Je to tříletý výsev, cibulky jsou ještě poměrně malé a jejich květenství malé a nízké. Dospělé kytky mají i s květenstvím 40cm, pouze olistěné kytky jsou do 15cm. Cibulka se jmenuje podle chloupkaté ozdoby na jejích listech, „ciliare“ = brvitá, řasnatá. Na okrajích listů jsou jemné vlásky až řasy. Vlastní listy jsou úzké, s podélnou rýhou a dle literatury většinou zakroucené. Okraje listů větších rostlin jsou mírně zvlněné. Květenství je pro dipcadi takové typické nejenom barvou svých květů, ale také postavením květů na květním stvolu. Připomínají mi turistické směrovky natočené všechny jen jedním směrem. Typické pro dipcadi je, že květy by se měly otevírat dokořán se soumrakem, jinak jsou takové polouzavřené.

Pěstování D.ciliare, které pochází z oblastí letních srážek (od Oudtshoorn až Port Elizabeth), je velmi jednoduché. V zimě cibule spí v bezlistém stavu, v létě si sama řekne o první zálivku a jak vidno, už tříleté semenáčky začínají kvést. Substrát propustný, stanoviště slunečné, snese i přímé slunce. Dipcadi jsou samosprašná, z mé první rostliny děláme semena.

Co dodat – nebojme se vlastního mírného šílenství a pěstujme ze všech sil to, co se nám líbí (i když Borisi vím, že na Tvá slova brzo dojde). J.

Summary:

Description and experiences with growing of Dipcadi ciliare from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. Dipcadi sp. aff. ciliare, The Downs

2. Dipcadi serotinum