ZEL(e)NÉ LISTY

Daubenya capensis (Schlechter)                              A.M. Van der Merwe & J.C.Manning, (2000)

Fotografie 1 - Daubenya capensis

....................................................................

Je mi jasné, že většina čtenářů (=sukulentářů) dnes protáhne obličeje a jen několik čtenářů (=cibulářů) může být potěšeno. Po předchozí cibulovině bude totiž následovat její nejbližší příbuzná. Důvodem je dnešní deštivá neděle, znamenající přerušení stavebních prací, a objevení druhé premiérově kvetoucí daubenye v koutě mých zimních cibulí.

Už na první pohled mi byla jasná velká podobnost květenství s nedávno představenou D. alba. Totožný chomáček květů v sevření dvojice protilehlých listů. Konečně jsem se dočkal žlutokvěté daubenye, tenhle výsev zřejmě neprošel oním míchací procesem, takže i cedulka vyjímečně seděla – Daubenya capensis. Zdrojem byla opět semínka ze Silverhill Seeds, jihoafrické pěstírny se skvělým repertoárem a vysokou kvalitou. Stačilo jen vysít, pár let trpělivě vyčkat a dožít se dnešního dne.

Jak už jsem zmínil v minulém článku, rod Daubenya obsahuje i několik druhů, původně popsaných a zařazených v jiných malých rodech čeledi Hyacinthaceae. Takovým příkladem je i dnešní žluťásek, původně popsaný německým botanikem Schlechterem v roce 1924 jako Androsiphon capense. Nejnovější vědomosti jej ale zanořily spolu s jinými jihoafrickými taxonomicky osamělými cibulovinami mezi daubenye. Nejbližší příbuznou D.capensis je právě D. alba, která se z ní pravděpodobně vývojově vydělila. Oba druhy rostou na velmi omezených areálech v západním Kapsku, v podstatě docela blízko od sebe. D. capensis se vyskytuje v bezprostřední blízkosti městečka Nieuwoudtville, v několika málo populacích, které jsou soustředěny na sezónně vlhkých pláních s červenou doleritovou půdou, v nadmořské výšce kolem 800m n.m.

Možná, že při pohledu na ten přisedlý žlutý chomáček kvítků mezi obyčejnými listy nesdílíte moje velké cibulové nadšení, ale vězte, že jde opravdu o velký šperk, jehož krása bohužel ale naplno vyniká jen za určitých podmínek. Na fotkách z kapské přírody jsou to krásné masité podélně rýhované listy, rozevřené a přitištěné k zemi. Mezi nimi pak nádherně propracované soukvětí s neuvěřitelnou sytě žlutou barvou. Přesto, že jde období afrického krátkého (zimního) dne, slunečního svitu je tam mnohanásobně více než v našem polykarbonátovém skleníku v období podzimní inverze. Proto tyto rostliny nikdy nemohou vypadat v naší kultuře podobně jako v přírodě. Jedině pokud bychom vyrobili velkoplošné LED-osvětlení a zavěsili jej přímo nad pěstované rostliny, možná by se světelné poměry trochu přiblížily těm africkým. Ale to by se naše skleníky proměnily spíš v laboratoře než v oázy zeleného klidu a pohody. A možná by nakonec přišla i návštěva v uniformách v domnění, že jde o pěstírnu úplně jiného zeleného listí . J.

Fotografie 2 - Detaily květenství D. capensis