ZEL(e)NÉ LISTY

Daubenya alba A.M.van der Merwe 2002

Fotografie 1:

1. Květináč s pomíchanými rostlinami

2. Daubenya alba

..............................................................

Jak tak koukám, už jsem dlouho nepsal o nějaké cibulovině. Ne, že by u nás ve sbírce nebylo dost témat, ale jednak jsou i jiné povinnosti a také to není zase tak snadné psaní. Člověk (jako třeba já) toho musí hodně napozorovat, nastudovat a nakonec i napřemýšlet, než pak něco sepíše, co má aspoň hlavičku, když už ne rovnou i patičku. Ale aby jste si o mě nemysleli, že se dlouho cibulově flákám, dám dnes „do placu“ jednu aktuální zimní afričanku.

Rod Daubenya jsem ještě žádným konkrétním zástupcem na Zl nepředstavil, s vyjímkou jistých výsevových poznámek před několika lety. Proto by asi bylo namístě předložit zevrubnou prezentaci tohoto celkem zajímavého a mezi cibuláři velmi ceněného rodu. Bohužel nejsem nyní zcela pánem svého času, tak to prostě musí počkat na klidnější časy a vezmu to z velkého nadhledu. V tomto rodu byly spojeny různé příbuzné zajímavosti z čeledi Hyacinthaceae a počet druhů narostl z původně jednoho (D. aurea) na dnešních 9 druhů. Přelomovým rokem byl rok 2002, kdy jihoafrický botanik J. C. Manning taxonomicky přeoral tuto skupinu a založil dnešní podobu tohoto rodu. Kromě různých překvapivých přesunů z jiných rodů přibyly i nové popisy, mezi nimi i Daubenya alba.

Je to vzácný endemit jedné malé oblasti severního Kapska, oblasti Roggeveld. Jak už jméno celkem jasně vypovídá, kvete bílým květem, a to buď čistě bílým, nebo slabě narůžovělým. Před několika lety se objevila v jedné jihoafrické pěstírně nabídka jejích semen, čehož jsem využil (spolu s dalšími lahůdkami). Klíčení proběhlo úspěšně, semenáčky každým rokem o něco poskočily, ale po několika letech přišel zásah našeho milého kocourka v podobě vysypání – sesypání daubenyového výsevu. Změť cibulek, jmenovek a substrátu. Znovu jsem zasadil, napsal na jmenovky otazníky a od té doby čekám. Už loni v jednom květníku s označením D. marginata? vykvetla bílokvětá záležitost a letos se to opakovalo pro změnu v květináči se jmenovkou D. stylosa?. Vše bylo nakonec jasné – první kvetoucí daubenyí v mé sbírce bude D. alba.

Je to velezajímavůstka s dvojicí massoniovitých listů a chumáčkem bílých květních orgánů mezi nimi. Jde s ohledem na oblast původu o zimní cibulovinu (stejně jako i ostatní daubenye). Zároveň je velmi podobná jedné skupině lachenálií s podobným habitem (L. pusilla, L. barkeriana a další). Vzácnost – nevzácnost, trochu (hodně) mě mrzí, že mi na poprvé nevykvetla nějaká víc exotičtější sestřička od dnešní D. alba. Třeba někdy jindy a třeba také nikdy, svět na tom nestojí.

Nakonec to hlavní je pocit dobrodružství, ta nejistota, jak to dopadne a pak – bez ohledu na vzácnost či exotičnost rostliny udělat si ten moment klidu, zastavení – vyndat si květináč s kvetoucí kytkou ven ze sbírky, dát si ji před sebe na stůl, k tomu sklenku lehkého vína, boční podzimní slunce, teplý vánek (třeba snad až z Kapska), radovat se a kochat se kreativitou Matky Přírody. Hodně podobných okamžiků plných zelené energie vám všem přeje J.

Fotografie 2 - Daubenya alba