ZEL(e)NÉ LISTY

Crinum sp.,  Mosambik

Fotografie 1:

1. Crinum sp., Mosambik

2. C. sp., Mosambik - poupata (buds)

3. C. sp., Mosambik - otevírání květů (opening of the flower)

.............................................................................................................

Na tohle období jsem byl původně dost natěšený, neboť jsem se dopředu už nemohl dočkat nových květů mých zimních cibulovin. Ale přestože zárodků květenství, různých puků a špiček mám na rostlinách desítky, žádnému se nechce povyrůst a předvést se mi v plné kráse. A když už, tak jsou to druhy, o kterých jsem už psal dříve. Inu tak to někdy chodí a je lepší se moc netěšit, zvláště když ledový krunýř zimy pěkně svírá skleník a sluníčko, byť zubaté, aby člověk pohledal. Proto se dnes vrátím skoro o půl roku nazpátek, do jedné hodně horké tropické noci.

Je to už nějaký čas, kdy jsem psal na ZL o jednom (madagaskarském) křínu. Od těch časů se moje skupinka křínů významně rozrostla různými způsoby o nové kousky. A tak nyní mám další madagaskarské přírůstky, něco z Tanzánie, Jemenu (chvíli jsem pěstoval úlovek z Thajska), jihoafrické druhy a jeden i z Mozambiku. Jenom velmi málo mých rostlin rodu Crinum je „obyčejně nakoupené“, většina z nich má složitější osud nebo cestu do sbírky. Něco jsou semenáčky (z kultury i z přírody), něco na poslední chvíli před hnilobou zachráněné cibule a něco odnože z dávných exotických cest mých přátel. Ta poslední varianta je právě případ i posledního jmenovaného křínu z Mozambiku. Chybí mi přesné historicko-politické souvislosti, ale zřejmě byly doby, kdy v Mozambiku po svém osvobozeneckém hnutí politicky koketovali se socialismem a tehdejší Československo jim bylo nápomocno. Možná hospodářsky a možná i jinak, nevím. Každopádně jeden český kaktusář tam nějakou dobu pobýval a při té příležitosti také získal několik místních rostlin, mezi nimi i  pár cibulovin. Jedna z nich mělo být zaručené Crinum delagoense (dnes to je upřesněně Crinum stuhlmannii ssp. delagoense).  Toto poměrně urostlé stvoření dlouhá léta pěstuje ve velkém kontejneru a ono mu občas vykvete. Protože kříny odnožují, poskytnul mi před časem darem dvě takové odnože. Velmi jsem se těšil, až mi jednou vykvetou, protože květy tohoto křínu mají patřit mezi výrazně barevně proužkaté, proto se jim říká „Pyjama Lily“.

Letošní léto bylo v několika chvílích pěkně horké, což mělo za následek, že kvetly druhy, které mi jindy nekvetou. Mezi nimi také nastartovalo i květenství Crinum aff. delagoense.

Vše bylo celkem rychlé, zřejmě i vzhledem k panujícím teplotám, růst květního stonku, „nafouknutí“ dvou poupat, a pak už jednoho dne bylo jasné, že to musí přijít. Že se prostě dnes květy otevřou. Byla to lehce pruhovaná sedmicentimetrová poupata, která čekala na svůj okamžik a já s nimi. Celý den nic, a pak se mi večer poštěstila úžasná věc. Byl jsem trochu náhodou při tom, kdy při večerním zalévání sbírky se ozval zajímavý zvuk, jako když narazí velký hmyz do skla, takový pukanec. Koukám, koukám a on se už za lehkého šera odchlípl první okvětní plátek z prvního poupěte. Shromáždili jsme se všichni i s malou Růženkou kolem a pozorovali jsme ten malý zázrak otvírání květu v přímém přenosu. Rozlila se exotická vůně a postupně pukaly a otvíraly se další a další plátky. A tím jak padala noc, začal ten křínový květ úplně svítit svojí jasnou  bílou barvou jako lampión. Pochopil jsem, proč jsou noční květy bílé. Spolu s onou magickou vůní a svítící barvou zřejmě láká nějaký velký noční hmyz, představoval jsem si nějakého nočního mosambického motýla. Ten ale nepřiletěl, a už ráno bylo znát, že květy dokvétají, konce plátků se začaly rolovat a postupně zasychat. Druhý den navečer bylo po kráse.

Nakonec se zdá, že ona chybějící vniřní pruhovanost neodpovídá Crinum delagoense, ale spíše jinému druhu, který nedokážu nyní specifikovat – možná C.macowanii, možná C.bulbispermum, ale klidně je možné, že proužky chyběly jenom proto, že cibule kvetla poprvé a neměla tu pravou sílu na jejich dokreslení. Každopádně tím, že jsou kříny dost dlouhověké cibuloviny, dočkám se snad v budoucnu po přesazení a přihnojení dalších květů, které napoví víc.

Jenom rekapitulace pěstování na závěr: zatahující cibulovina kvetoucí uprostřed léta, vlastní cibule z poloviny pod a z poloviny nad substrátem, květináč raději hlubší a větší, na podzim po zatažení listů někam do bezmrazého úložiště kolem 10-15°C. Ve vegetaci spotřebují kříny poměrně dost vody a snáší dobře i letnění. Čím větší a silnější vlastní cibule je, tím pravidelnější a hlavně bohatší kvetení pak zvládá. Tím roste i atraktivnost této cibuloviny. Pokud se podaří květy opylit, další ozdobou jsou velké dozrávající semeníky. Semena chtějí co nejrychleji po dozrání zasadit, mají schopnost pustit se do klíčení i „nasucho“.   J.

Summary:

Determination and experiences with growing of Crinum sp. from Mozambique.

Fotografie 2

1. - 3. Crinum sp., Mosambik - květy (flowers)