ZEL(e)NÉ LISTY

Colchicum autumnale L. aneb kdo hledá, ten najde

Fotografie 1:

1. + 2. Colchicum autumnale

3. C. autumnale v jedné z roklí v blízkosti Srbska

..................................................................................................

Není mnoho tuzemských cibulovin, které své květy místo klasické jarní doby předvádějí až na podzim . Já osobně znám vlastně jen jedinou – ocún. Rostlina dobu kvetení prozrazuje už ve svém druhovém jméně: autumnale znamená podzimní či poetičtěji jesenní, dohromady tedy ocún jesenní (neberte to jako pravidlo, občas některé popletené rostliny kvetou i na jaře). Přestože jsem rostlinu v květu (na podzim) i v plodu (na jaře) fotila už v minulosti, chtěla jsem udělat nějaké aktuální fotografie. Plzeňsko však bohužel na lokality s větším výskytem C. autumnale příliš bohaté není (anebo jen tato místa neznám), volba fotografování tedy padla na Český kras, který nakonec od nás zas tak daleko není. Někteří známí nás odrazovali, že už jsme vhodnou dobu prošvihli, já se však spoléhala na nepříliš slunné dny začátku školního roku a k tomu na znalost doby kvetení, což je srpen až listopad. Na začátku října proto byla ještě šance nějaké opozdilce v trávě najít.

Jako první jsem zvolila lokalitu nejistou, kde jsme sice s Růžajdou koncem jara ocúny zahlédly na docela rozlehlé louce. Ukázalo se však, že teď na podzim ve vyšší trávě nebyly vidět ani květy, ani listy. Cesta k vodopádům naštěstí byla příjemná i bez rozkvetlých ocúnů, nevěšela jsem proto hlavu a donutila rodinku dojet do blízkosti druhé lokality, kde předloni určitě C. autumnale kvetly. Brzy se ukázalo, že druhá volba byla správná, našli jsme rostliny s více či méně otevřenými květy. Na pozadí zelených svahů jedné z krasových roklí se růžové květy pěkně vyjímaly, i když slunce zůstalo schované za mraky.

Co lze o druhu C. autumnale říct obecného? Tato cibulovina z čeledi Colchicaceae se chová jako Jirkovo oblíbený rod Gethyllis (podobu berte obrazně, geneticky si nijak příbuzné nejsou), během roku ji najdete buď s podzemní lodyhou a přízemní listovou růžicí, nebo jen s květy. Listy C. autumnale mají kopinatý tvar, jasně zelený lesklý povrch a mírně dužnatou strukturu. U kvetoucích a sprášených jedinců se uprostřed listové růžice objevuje trojboká větší tobolka se semeny. Do doby květu listy zežloutnou, zavadnou a nakonec zaschnou či odpadnou. Růžový květ s dlouhou trubkou vyrůstá rovnou z podzemní cibule (zase ta podoba s gethylisem), květů může být i více.

Za sporadický výskyt této pohledné cibuloviny u nás může úbytek vhodných míst k životu (meliorace a zástavba vlhkých luk) spolu se záměrným mechanickým odstraňováním rostlin. Ty jsou totiž celé silně jedovaté (nejjedovatější jsou semena, pak cibule a listy), tudíž stačí, aby na všudypřítomných pastvinách nějaká hloupá kravička jen ze zvědavosti kousek ocúnu ochutnala a nezůstane to bez následků. Dočetla jsem se zajímavost, že kozy a ovce jsou na jed imunní, horší je to však s jejich mlékem, které kontaminaci jedem neunikne.

Pokud tedy v tuto dobu kvetoucí ocúny někde zahlédnete, potěšte se jejich něžnou krásou a hlavně se nesnažte kytky dolovat, z botanické zahrady vím, že to není bez následků na kráse a někdy i zdraví rostliny. Hlavně se dá dnes snadno sehnat řada kultivarů s mnohem bohatšími květy, stačí si najít nějaký zásilkový obchod a seženete jich, co hrdlo ráčí... R.

Fotografie 2:

1. Listová růžice C. autumnale na louce u Bubovického potoka

2. + 3. Rostliny před 2 lety v jedné z roklí