ZEL(e)NÉ LISTY

Fotografie 1:

1. Kaudexík (či cibulka ?) B. louwii

2. Bulbine louwii HH5279

............................................................

Začátek jara je u nás ve skleníku ve značné míře ve znamení žluté barvy. Kvete např. rozvětvené Sedum palmeri, které svá bohatá květenství rozprostírá nad ostatními rostlinami zhruba na metru čtverečním (jeho dlouhé stonky se propletou opravdu všude) a jen o málo menší plochu zabírají různé rostliny rodu Bulbine, kterým je žlutá barva víc než vlastní. Díky dvěma slunečním dnům v závěru pracovního týdne otevřely květy B. aloides, trávolistá B. sp. s lokalitou Witwater u Khamiesberge, v jejich stínu i o něco míň nápadná bulbinka se jménem B. louweei.

Dvě rostlinky tohoto druhu byly sice trochu utopené mezi svými vzrostlejšími družkami, ale po osvobození z obklíčení ostaních květináčů se ukázaly být mnohem zajímavější svým vzhledem. Z kulovitého kaudexíku asi 1cm průměru vyrůstalo několik krátkých tlustých listů s jemně zoubkatými okraji, zaoblenými konci, tupou špičkou a propadlou horní stranou. Žluté květy na delším květenství se otevírají ve dnech, kdy je dostatek slunečního záření. Koncem jara přechází rostliny do klidu a listy postupně zasychají.

Když jsem zapátrala na síti po nějakých informacích, zjistila jsem, že jediná zmínka o tomto druhu je jen v obecných seznamech a pak už jen na fóru BCSS, kde je navíc ve formě marného dotazu, jak vlastně dospělá B. louweei vypadá. Pomohla mi až Eggliho encyklopedie Monocotyledons, která tento druh uvádí jako B. louwii původem v oblasti sukulentního Karoo (Západní Kapsko v JAR), kde by měla růst na plochách s křemičitým povrchem. Naše dvě rostlinky jsme získali výsevem semen z jedné zámořské pěstírny.

U nás mnoho druhů rodu Bulbine ve sbírkách nepotkáte, maximálně ještě tak krásnou B. mesembrianthemoides či pár dalších druhů, ne vždy dobře určených. Je to možná jejich zimním růstem, nebo náročnějším pěstováním, kdy může při pěstitelském přehmatu snadno dojít k úmrtí rostlinek (slyšeli jsme také názor slavného pěstitele, že jsou bulbinky docela krátkověké, což by jejich nedostatek mohlo vysvětlovat).

Při hledání informací k B. louwii jsem prošla i časopisy Aloe, věnované článkům o sukulentech a našla jsem kromě jiného popisy asi 12 nejrůznějších druhů rodu Bulbine, u nás pochopitelně dosud a asi také do budoucna nevídaných, jeden hezčí než druhý. Poznamenala bych, že se máme na co těšit, ale je možné, že rostliny tohoto rodu budeme dál obdivovat pouze na sporadických obrázcích. Leda, že by se tu a tam zase objevily v podobě semen a někomu se povedlo dopěstovat je do dospělé podoby, jako se to kupodivu podařilo nám u neznámé B. louwii (už v minulosti jsme takto nějakou dobu pěstovali B. haworthioides a letos máme nachystaná semena B. inamarxiae). Myšlenkou, že se budeme těšit, bych to asi zakřikla, že? R.

Fotografie 2:

1. Květenství ve večerním světle

2. Květ B. louwii