Bulbine latifolia
Bulbine latifolia (Linné) Roemer & Schultes
Onehdá mě zase potkalo ve skleníku milé překvapení. Jarní sluníčko se vyjímečně, přesto však stále silněji opírá do zaklenuté plastové střechy skleníku a dává zapomenout na temné období nepříliš povedené zimy. A to je příležitost pro mnoho zimních cibulí, aby svou našetřenou sílu honem napřely do květenství. A právě na plácku se zimními bulbinami se odehrálo to překvapení. Dvojice statných B. latifolia vykvetla každá dvěma robustními a vztyčenými hrozny (to je prosím terminus botanicus pro tento typ květenství) zářivě žlutých květů, nakvétajících od spodu k vrcholu květenství. Než jsem si 
z dálky uvědomil, co že mi to vlastně nakvetlo, chvíli jsem byl zmatený – „vždyť to kvete jako malý eremurus“.
A ono to vlastně takový omyl ani nebyl. Rod Bulbine patří do čeledi Asphodelaceae, podčeledi Asphodeloidea, kde se řadí spolu s také sukulentnějším rodem Trachyandra k celé skupině příbuzných rodů se zahradnickým využitím, např. Kniphofia a Eremurus! I když eremurusy znám ze zahrádek dlouhá léta, nějak jsem si tu podobnost uvědomil až letos na jaře. Trachyandra a Bulbine jsou si poměrně podobné i příbuzné, největší rozdíl je ve stavbě a barvě jejich květů 
– bulbiny kvetou žlutě (až oranžově) a trachyandry bíle (až světlefialově). Jenom pro pořádek - dnes se do rodu Bulbine zařazuje kolem 80 druhů z Afriky a Austrálie, kromě kterých se pěstuje řada odlišných zatím nepojmenovaných lokalitních druhů.
Bulbine latifolia je dlouho známý a pěstovaný druh rostoucí na východě JAR. Jde o soliterní , krátce stonkový sukulent s přízemní hustou listovou růžicí. Průměr stonku je u starých rostlin až 4cm, u mých už také ne nejmladších rostlin je to zatím 2,5cm. Kompaktní růžice dužnatých zelených listů se slabě naznačenými podélnými proužky připomíná méně ozdobnou aloi
bez zoubků, v bezkvětém stavu je k nerozeznání od B.alooides, od které ji odlišují detaily v uspořádání květů. Šířka listů mých rostlin u báze je přes 4cm, délka listů do 10cm. Rostlina je stálezelená s hlavním růstovým obdobím v zimě ( tj. v létě s vodou šetřit i za cenu odeschnutí spodních listů). A právě na konci zimy, v předjaří, vyrůstají z růžice ona „eremurusová“ květenství o výšce kolem 30cm (staré kytky kvetou až 4 květenstvími o výšce až 1m). Samotné květy jsou typické pro bulbiny svou barvou i stavbou. Pokud nesprašujete nepříbuzné rostliny ( v této době po hmyzu ani stopy, takže by to bylo jen 
na vás), semen se pravděpodobně nedočkáte.
Tyto nakvetlé rostliny pochází ze sbírky velkého evropského pěstitele Ingo Breuera a přesto, že nepatří v rámci rodu k těm nejozdobnějším, mají svůj nenápadný půvab i v nekvetoucím stavu a umí skromně čekat na období, kdy dokážou vztyčit skvěle načasovaný žlutý prut a plně si vychutnat své tři týdny slávy. Už se letos těším se na kvetení velmi podobných B.alooides, abych si konečně udělal jasno v oněch rozdílech detailů květů mezi oběma bulbinami. Třeba to vydá i na krátký článek. J.
Fotografie:
1. Bulbine latifolia
2. Krátký stonek
3. Listy a nové květenství
4. Poupata a květy
5. Detail květů
6. Pro rod Bulbine typické řasení nitek v květu
7. Celá květenství
8. Pro srovnání Bulbine alooides
