ZEL(e)NÉ LISTY

Bowiea volubilis Harwey ex Hooker (1867)

Fotografie 1:

1. Bowiea volubilis

2. Květy (Flowers)

3. Detail květu (Detail of flowers)

..................................................

Tato cibulovina z čeledi Hyacinthaceae je na první pohled hodně zvláštní. Svými nadzemními částmi příliš klasickou cibulovinu nepřipomíná. Tenký, světlezelený, hustě rozvětvený stonek se ovíjí po nejbližší opoře, případně poléhá vedle pěstební nádoby. Jirka cibulář jí říká „nekonečný asparágus“, s kterým ovšem nemá nic společného, kromě roztřepeného vzhledu svých zelených částí. Rostlina původně roste v suchých lesích a savanách východní a jihovýchodní Afriky, takže velmi pravděpodobně využívá okolní vegetace (traviny, keře) jako vhodné opory. Cibule přirůstá dost rychle, může dosáhnout průměru až 16 cm a ovíjivý stonek délky i několika metrů.

Květy do průměru centimetru a půl jsou nenápadné, podobného zbarvení jako stonek. Objevují se na koncích některých větví a směřují směrem vzhůru. Rostlina je samosprašná, takže vytváří docela snadno semena. Ta bez problémů klíčí, malé semenáčky nejdříve vytvářejí jeden nedlouhý děložní list a až druhým – třetím rokem se teprve začíná objevovat typický větvený stonek. Svazčité kořeny brzy zaplňují pěstební nádobu a cibule neustále zvětšuje svůj průměr, případně se ve starším věku začne dělit a vytvářet více jedinců.

Moje první B.volubilis byly vlastně takovými oddělky z jedné dospělé rostliny. Tehdy to byly půlcentimetrové cibuličky, dnes už je jim téměř pět let. Právě včera jsem obě cibule přesazovala, protože zcela zaplnily pěticentimetrový květináček a viditelně se dožadovaly většího prostoru pro život. Substrát jsem zvolila propustný, s mírným přídavkem pemzy, ale určitě to není nutné, protože v téhle velikosti jsou rostliny schopné růst v jakémkoliv propustném substrátu třeba jen s větším množstvím písku. Hodně velkou dospělou B.volubilis jsme vloni naprosto nezištně dostali od jednoho moc šikovného, přesto stále sympaticky skromného pěstitele z Prahy.

Pokud si B.volubilis pořídíte, dejte ji na místo, kde má šanci se po něčem pevném pnout, jinak využije každé vyšší okolní rostliny k tomu, aby ji hustě obalila svými tenkými větvemi. Šikovní pěstitelé také vytvářejí důmyslné opory, buď jednodušší z hliníkového drátu, nebo složitější z materiálů jiných. U nás využíváme řídkého pletiva na boku „skleníku“, kde se všechny naše B.volubilis vitálně pnou vedle stejně vytrvalých stonků rostlin rodu Kedrostis, Ibervillea, Coccinia, Ceropegia, Ipomoea, Stephania, Dioscorea a Cyphostemma. Nazelenalé obaly vlastních cibulí nám napovídají, že jimi rostliny asimilují světlo, tudíž cibule nechte určitě povysazené nad substrátem.Během růstové sezóny spotřebují hodně vody, však není divu, vykrmit tak velkou nadzemní zelenou hmotu dá asi zabrat. Konec sezóny rostlina naznačuje žloutnutím stonku, což je pro nás signálem k utlumení zálivky. Po zaschnutí stonek odstraňte a počkejte si, až si po klidovém období rostlina zase sama řekne o vodu narašením stonku nového.

Možná se vám stalo, že jste rostlinu získali pod jinými názvy (Schizobasis volubilis, Bowiea kilimandscharica), ale všechno to jsou jen synonyma. Její výhodou je letní růst, na rozdíl od B.gariepensis, která roste v zimě (tu vám určitě jednou představí Jirka). Dnes už je B.volubilis běžná kytka, ovšem nikdo jí nemůže upřít netradiční originální vzhled. Nemusíte se jí bát, její pěstování je při dodržení výše uvedených zásad docela jednoduché a ještě k tomu získáte téměř bez práce spoustu materiálu na výsevní pokusy. Trochu háklivější na přehmaty jsou právě nejmenší rostlinky, takže vlastními výsevy a péčí o semenáčky získáte to nejdůležitější pro pěstování podobných rostlin – představu o jejich vývoji už „od plenek“. R.

Summary:

Description and experience with growing of bulbous Bowiea volubilis from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. Stonek (Stem)

2. Cibule (Bulb)

3. Poupata (Buds)