Jdi na obsah Jdi na menu
 


Autonoë madeirensis aneb všechno je jednou poprvé....

28. 8. 2016

Autonoë madeirensis (Menezes) Speta aneb všechno je jednou poprvé....

scilla-madeirensis-1s.jpg

   

Fotografie 1 - Autonoë madeirensis

............................................................

Dneska nechám dlouhých úvodů a půjdu rychle k tématu. Před několika málo lety jsem nakoupil u jednoho brněnského cibuláře 3 rostliny Scilla madeirensis. Dvě jsem povyměňoval a jedna mi zůstala. Připojila se k mým zimním cibulím, neboť stejně jako ostatní středomořské rostliny má sklon k vegetaci od podzimu do jara, v našem létě většinou odpočívají. Vzhledem k tomu, že šlo o semenáčky, u nichž bývá doba do dospělosti a kvetení delší, nevěnoval jsem jí oněch několik let téměř žádnou pozornost. Taková nevšímavost ale někdy bývá ta nejsprávnější cesta k úspěchu.

Když jsem byl před týdnem vyslán Radkou zkontrolovat budící se zimní cibuloviny do skleníku, našel jsem kousek od nakvétající koule Brunsvigia bosmaniae (ta už kvete každoročně) modře zářící květenství jiné cibule. Byla to ona brněnská scila. Přesto, že na internetových fotkách jsou pod tímto jménem mnohem větší cibule s robustnějším olistěním, zřejmě asi vytrvalé odstrkování probudilo její touhu vykvést. Není to sice ono vznosné a mnohakvěté květenství z internetu, ale všechno je jednou poprvé a nemusí to být hned hitparáda, stačí se hlavně zúčastnit.

Pár kliků na klávesnici ukázalo, že opět je to se jménem naší rostliny jinak, než jsme čekali. Žijeme v době rozpadů velkého na malé a tak i velkorod Scilla, kterému před pár lety ještě zbývalo kolem 80 druhů, byl opuštěn jednou menší skupinkou scil, které odputovaly do nového rodu Autonoë. Je v něm (asi) 6 druhů z oblasti Kanárských ostrovů, Madeiry a Maroka, kromě dnešní A. madeirensis dále A. haemorrhoidalis, A. latifolia, A. iridifolia, A. dasyantha a A. berthelotii. Ta předposlední to má trochu nahnuté, protože někteří botanici ji spojují jako synonymum s tou druhou v pořadí.

Protože moc nemám o čem psát, zkušeností nemaje, nezbývá než poděkovat matce Přírodě, pokochat se novou barvičkou (kontrast sivých listů s lila barvou květů je geniální) a rozloučit se se čtenáři. Zase někdy příště. A jenom doufám, že ono poprvé nebylo v případě cibule z Madeiry také naposledy. J.

Fotografie 2 - Detail květenství Autonoë madeirensis

scilla-madeirensis-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář