ZEL(e)NÉ LISTY

Albuca rupestris  Hilliard & B.L.Burtt

Fotografie 1:

1. Albuca rupestris s novým květenstvím (A.rupestris with new inflorescence)

2. Cibule (Bulb)

3. Mladé květenství (Young inflorescence)

....................................................................................................................

S albukami se na rozdíl od například ledeburií na Zelných listech pytel zatím neroztrhl. Není to tím, že je nepěstuji, ale tím, že valná většina z nich v mé sbírce dosud nemá celé platné jméno, u některých je jen lokalita, u některých ani ta. Dalším důvodem jejich opomíjenosti je jejich nenápadnost, až skromnost. Největší skupina ze zhruba asi 100 druhů rodu roste v JAR, v oblastech zasahujícících do zimních, letních i celoročních srážek. Z toho tedy vyplývá, že část jihoafrických albuk bude u nás s letním růstem, část se zimním růstem a jen malá skupina bude stálezelená. Do této třetí skupiny patří dnešní Albuca rupestris, dle jména „rupestris=horská“, rostoucí v nadmořských výškách přes 2000 m.n.m. zřejmě na skalnatých lokalitách v okolí Wittebergu v Kapsku.

Tato kytka se ke mně dostala jako semenáč, který má nyní 5 let a asi od třetího roku pravidelně v tomto období kvete. Literatura sice hovoří o vonných květech, zřejmě jí však v našem skleníku chybí horský vzduch nebo jiný potřebný detail, neboť usilovně nevoní (pořád lepší, než kdyby "zatouchaly"). I přes tento handicap výrazně kvete nízkým, vztyčeným, široce rozpřaženým hroznem velkých, až 3 cm, žlutých květů se zelenými proužky. Uspořádání okvětních lístků je typicky „albukovské“ – 3 vnitřní sevřenější a 3 vnější rozevřené. Na konci všech lístků je opět typické háčkovité - zobanovité zakončení. Přesto, že většina albuk, které pěstuji, mají cibule víceméně podzemní, u tohoto druhu zůstává cibule zelená (tudíž se také podílí na asimilaci) a sama se vytlačuje nad povrch substrátů. Tomu samozřejmě citlivě a chápavě vyjdu vstříc při příštím přesazování a povysadím cibuli, která má nyní již 4cm v průměru, výše nad povrch. Listy, jak jsem už zmínil, rostlina nikdy všechny najednou neshazuje a nezatahuje, jsou takové obyčejné, polotuhé, podélně rýhované a asi 40cm dlouhé. Tyto dlouhé listy pomalu a průběžně od konců zasychají.

Pěstování se jeví jako zcela bezproblémové, stačí propustnější chudší substrát, hlubší květináč a pak už jen světlo-vzduch-nárazová hnojivá zálivka. Na rozdíl od ostatních albuk, které většinou často odnožují, tato Albuca rupestris za celou dosavadní existenci odnož nevytvořila. Protože jsem si uvědomil, že mám tuto albuku pouze v jednom exempláři (pozdě, ale přece), a že není zase tak úplně běžná, bude úkolem pro další dny pokusit se o sprášení a získání semen, abych si ji pojistil nejen pro sebe, ale i pro příští potencionální cibuláře v našich zemích. J.

Summary:

Description and experience with growing of south- african Albuca rupestris from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. Albuca rupestris s květy (A.rupestris with flowers)

2. Poupata (Buds)

3. Květy (Flowers)