ZEL(e)NÉ LISTY

Albuca namaquensis Baker

Už pěkných pár let jezdíme v půlce září na nejvyhlášenější (samozřejmě kromě Chrudimi) evropskou sukulentářskou burzu ELK (= Europese Landen Konferentie) v Blankerberge v Belgii. Stalo se takovou naší soukromou tradicí, že kromě výměny a nákupů sukulentů od renomovaných evropských i mimoevropských prodejců si přivezeme i nějaký sukulent od českých účastníků, kterých je tam každý rok požehnaně, kolem deseti stánků.

Je to sice mírně humorné (z Čech přes Belgii opět do Čech), ale jsou to prostě kousky, na které jsme u nás nenarazili. Nevzpomenu si pochopitelně na všechny, jeden rok je to třeba jen jeden sukulent (vzrostlá Adansonia digitata v roce 2021), ale loni jsme si jich pořídili dokonce celou řadu. Byla mezi nimi i jedna cibulka od Petra Pavelky, na jmenovce měla „Ornithogalum circinatum ES15530 bluish fine leaves“. Jméno pro mě neznámé, vzhled velmi zajímavý.

Že to není čistokrevné ornitogalum byl zjevné hned, při zápisu do naší evidence jsem si připsal aff. albuca, ale k nějakému přesnějšímu dopátrání nejpravděpodobnějšího správného jména jsem se dostal až teď, když moje kytka nakvétá.

Květy jsou vskutku „albukovské“ s dvoupatrovými okvětními lístky, v barvě žlutavé a svěšené dolů. Začalo internetové zkoumání, u kterého je vždy nejtěžší oddělit „zrno od plev“, tj. důvěryhodné informace od těch ostatních, pochybnějších. Nejhorší situace je u fotek, kdy pod jedním jménem lze dohledat kde-co. Takže Ornithogalum circinatum je celkem nový popis Manninga a Goldblatta (co ti už se nadělali popisů a přesunů), který je dnes považován za synonymum Albuca spiralis L.f.. Když jsem si nastudoval popis a našel „správné“ fotky A. spiralis, tak mi to na moji cibulku nesedělo a daleko víc to ukazovalo na Albuca namaquensis Baker. Ta mimochodem má také svoje synonymum Albuca circinata, které někteří autoři uvádí jako samostaný druh. Další podobnosti lze najít s A. polyphylla, A. viscosa a dalšími. Nakonec inu což – na nějakých 90% je A. namaquensis a to mi nyní pro moje uspokojení stačí.

Tento druh by se měl v přírodě vyskytovat na větším areálu od jižní Namibie přes celý Namaqualand až po jižní Kapsko. Tím je v zásadě dána její „zimnost“, případně některé populace z kapského polostrova mohou být i stálezelené (což ta moje evidentně nebude). K ozdobám této cibuloviny patří na prvním místě její olistění, což je ono pavelkovské „bluish fine leaves“. Může se v jistých optimálních světelných podmínkách MÍRNĚ zakrucovat, což připomíná extrémně zakroucenou A. spiralis. Samotné jemné listy mohou být s chloupky i bez nich. Květy jsou větší, svěšené a žlutavé. Další skrytou ozdobou může být i vlastní cibule, kterou lze povysadit, aby byla viditelná, což jí určitě nevadí, je větší zelená a šupinatá. Je možné, že časem doroste i větších průměrů, nyní je čtyřcentimetrová. Očekávám, že po odkvětu a s příchodem jara chocholka jemných listů zaschne a zase vyrazí až na podzim. Zkusím opylování, mouchy ještě nejsou, tak uvidíme. Literatura hovoří, že květy A. namaquensis nevoní na rozdíl od A. spiralis, tak jdu čichat.

J.