ZEL(e)NÉ LISTY

Albuca abyssinica Jacq. – obyčka nenápadná

Fotografie 1 - Albuca abyssinica, Lake Bogoria, Kenya

......................................................................................................

Dnes to bude článek odpočinkový. Tím, že toho opravdu z hodin přírodovědy ze školních časů mnoho nevím, dá mi někdy hodně práce si srovnat obecné informace, svoje pozorování, někdy pochopit a jindy opravit, no prostě než ze mě něco vypadne, je to někdy pěkných pár hodin. Teď se připravuji třeba na článek o calibanusu a pokud chci napsat něco aspoň trochu zajímavého, musím toho předtím dost přečíst.

Proto jsem dnes sáhnul mezi cibulky z rodu obyčejných, o kterých toho ani nejde moc napsat a vymyslet. Je to naprosto obyčejná, nevzácná, téměř pro všechny nezajímavá kytka, ke které však mám dva příběhy. Takže se v klidu posaďte, vyprávění začíná…..

Když jsem se před necelými devíti lety pohyboval v Keni kousek nad rovníkem, v oblasti jezer ve velké příkopové propadlině, zastihla mně pro Afriku poměrně typická situace. Auto, kterým jsme se tehdy plánovali přemístit od jezera Bogoria do rezervace Tsavo, stihla kousek od hranic parku Lake Bogoria nejednoduchá porucha – tentokrát prasklý klínový řemen. To je několikahodinová záležitost, kdy si posádka vozu musí poradit pouze s tím, co najde v autě a nemůže spoléhat na nejbližší autoopravnu nebo odtahovku. Takové časté poruchy jsou někdy chvilka, někdy je to komplikace i na několik dní. Tentokrát to technicky zruční účastníci expedice spolu s řidičem zvládli asi za 2,5 hod. Já jsem vždy v těchto situacích využíval příležitosti a mizel na průzkum okolní flóry. Tenkrát jsme spolu s kamarádem prošli docela velké kolečko kolem porouchaného auta a užili si pravé divočiny. Zajímavě matoucí v podobných hodně suchých oblastech je fakt, že to, co se z dálky jeví jako zelená oáza plná rostlin, je zblízka pouze rozvolněné společenství uprášených polosuchých keříků s několika trsy uschlé trávy. A hlavně kamení, písek a zase kamení. A jen sem tam nějaká opravdu zajímavá rostlina, nepřekvapivě sukulentního charakteru. Potkali jsme kromě termitišť pěkné trsy půlmetrových asklépek s vysypanými lusky, na jakési skalce nějakou plazivou euforbii (kamarád si hbitě zanesl její latex do oka a celý den na něj neviděl) a já tam objevil v červené písčité půdě stádečko středně velkých cibulí s krátkými lístky. Jedna z nich od té doby roste a pravidelně kvete u mě ve sbírce (dnes už bych si to „nelajznul“). Právě květ prozradil, že jde o albuku. Protože však v knize, zakoupené v Nairobském muzeu, chybí asi dvacet listů právě o místních cibulovinách,  jenom jsem se domníval, že by mohlo jít například o rozšířenou Albuca abyssinica.

Druhý díl tohoto povídacího článku souvisí se záchranou jedné cibulové mrtvoly. Prostě u jedné cibule přivezené cestovatelem z Etiopie (pravděpodobně zástupce rodu Scadoxus) a darované místní botanické zahradě, se časem objevila ještě jedna jiná cibulovina, která sice nejdřív vyrostla, ale vzápětí se stala lahůdkou pro českého všežravého hlemýždě. Z neznámé etiopské cibulky zbylo naprosté ožrané a vyžrané torzo. Ujal jsem se ho se svolením šéfa zahradníků s vědomím, že pokud jde o zástupce Hyacinthaceae, lze i z takových zbytků šupin vypěstovat nové rostliny. To se nakonec podařilo a po několika letech i tato zachráněná cibule vykvetla. Měla hodně podobný květ jako bogorijská albuka. Dokonce se podařil i výsev ze samosprášených semen. Tím by tohle vyprávění mohlo skončit.

Ale tento pátek mi přišla nádherná nová publikace (Aloe and other Lilies of Etiopia and Eritrea) o části etiopské flóry. Obsahuje obrovské množství informací, mimo jiné také určovací klíče pro zástupce jednotlivých rodů, rostoucích v Etiopii. Tím se mi podařilo vyřešit několik záhad s mými do té doby bezejmenými etiopskými cibulovinami. Mezi nimi je například jistota, že etiopská albuka přicestovavší se scadoxusem a zachráněná  od smrti je určitě Albuca abyssinica. Pečlivou kontrolou fotek této a bogorijské albuky jsem ověřil, jde o týž druh a mám tedy jednu kytku ze dvou lokalit.

Jde o cibulovinu s podzemní cibulí velikosti tak do 5cm průměru, která má letní vegetaci a v zimě zcela zatahuje. Není nijak náročná, má ráda slunce a teplo. Občas odnožuje, ale bezproblémově se množí výsevem. Květy jsou nevýrazné, zelenavé a směřují do strany od květního stonku.

Na závěr přece jen určité minimum botanických informací. Albuca abyssinica roste na velkém areálu jižní, východní a tropické Afriky (až do Saudské Arábie) a patří k nejběžnějším albukám. Má obrovské množství synonymických jmen ( A. angolensis, A. bainesii, A, melleri a spoustu dalších) a pravděpodobně bude přece jen mírně proměnlivá ve vzhledu. I moje dvě rostliny, i když shodné svým květem, se trochu liší svými listy a jsou rozdíly i ve vegetaci. Keňská kvete opakovaně několikrát za sezónu, etiopská jenom jednou. Upřímně – budu teď ty shody a rozdíly více sledovat, ale u obou už zůstane jmenovka Albuca abyssinica.   J.

Summary:

Determination and experiences with growing of lbuca abyssinica from Kenya and Etiopia.

Fotografie 2 - Albuca abyssinica, Etiopia

Fotografie 3 - Záběry od jezera Bogoria v Keni.