ZEL(e)NÉ LISTY

Vynucená recenze na knihu Pavouci České republiky

Předtím, než vůbec začnu něco psát, musím předeslat, že jsem již od raného dětství trpěla přímo panickou arachnofóbií. S pavoukem v jednom pokoji bych prostě neusnula a vyhnat ho z něj vždy pro mě znamenalo nadlidský výkon. Pavouky vyháněla vždy moje máma, která zase na rozdíl ode mne trpěla fóbií z myší.

Před zhruba 15 lety jsem se rozhodla s touto fóbií něco udělat a pořídila jsem si do lahve od okurek malou skákavku. Synové jí celé léto chytali mouchy a já pavoučka pozorovala, jak vypadá, jak loví. Můj odpor se pomalu měnil v obdiv, jaké je to úžasné stvoření. Postupně jsem začala pozorovat i jiné pavouky, ale stále jsem o nich nic moc nevěděla, byla jsem ráda, že poznám pár nejznámějších křižáků, běžníků a pokoutníků.

Pak nastala fáze půjčování literatury, složité určování dalších mnou fotografovaných druhů s pomocí informací na internetu, ale pořád to nebylo ono. Až nám kamarád Vlastík Růžička (kromě mnoha jiných vědeckých titulů také ředitel Českého arachnologického institutu) naznačil, že se chystá vydání atlasu českých pavouků. Obrázkový! Poslal nám i náhled, čímž konkrétně mě ještě více navnadil. Musela jsem sice počkat další 2 roky, ale čekání se vyplatilo. Teď v pátek mi Jirka oznámil, že v knihkupectví v obchodním domě za výlohou zahlédl jakýsi atlas evropských pavouků. Říkala jsem si, že je to divné, očekávaná kniha měla být o českých pavoucích, ale přemluvila jsem ho, abychom se ještě večer jeli na knížku podívat. Musela jsem však slíbit, že jestli to bude ta, na kterou čekám,musím o ní napsat recenzi na ZL. Trochu jsem protestovala, že to nikoho z našich čtenářů nebude zajímat, ale nakonec to slíbila a dvě spojitosti s našimi stránkami našla.

Hádáte správně, Jirka se přehlédl- tlustá kniha byla o tuzemských pavoucích a byla to ta toužebně očekávaná. A teď ty spojitosti: recenzentem knihy je skutečně náš kamarád Vlastík Růžička, což zaručuje, že knihu přepečlivě revidoval odborník na slovo vzatý. Vlastík totiž není jen jeden z našich největších pavoučích odborníků, je to také známý obdivovatel některých sukulentů, které v omezené míře (jak čas a prostor dovolí) i pěstuje, občasný přispěvatel do tiskovin SPS. To je ta první spojitost. Další spojitostí je možnost dourčit některé živé obyvatele naší sbírky, které sice nezveme, ale já osobně je nevyháním, protože je obdivuji za vytrvalost, statečnost a vynalézavost. S těmito vlastnostmi spoluobývají jak náš skleník, tak fóliák i další zahradní stavby a přístřešky. Takového urostlého rychlého pokoutníka bych sice do ruky nevzala, ale to po mně ani nikdo nechce. Jen jim musím občas s omluvou zrušit jejich lapací dílo, když si ho udělají na vyloženě nevhodném místě.

Podobná kniha u nás chyběla a asi nejen mně- laikovi udělá nekonečnou radost. Hned jsem si díky ní určila několik odkládaných fotografií pavouků z přírody i z naší zahrady i skleníku. Zkrátka, čekání se vyplatilo.

A teď konkrétno:

Atlas Pavouci české republiky

Autoři: Antonín Kůrka, Milan Řezáč, Rudolf Macek, Jan Dolanský

Recenzenti: RNDr Vlastimil Růžička, Csc, MUDr Pavel Kasal, CSc

624 stran s barevnými fotografiemi a rozdělením do skupin příbuzných čeledí

obecná část, určovací klíč, český i latinský rejstřík

rozměry 21x 14x 3,7 cm, váha něco přes kilo

fotografie, respektující pohlavní dimorfismus a barevné odchylky

DOPORUČUJI nakoupit všem amatérským i profesionálním arachnologům. Arachnofobik ať přimhouří oči a hlavně nekouká do fotogalerie :-). R