ZEL(e)NÉ LISTY

Příležitostná návštěva u Vojty Myšáka staršího

Přišly první mrazy, všichni jsme nahonem zazimovali všechny vyletněné kytky do tepla skleníků a domovů, a tak by nám všem možná teď přišlo vhod vrátit se trochu zpět v čase do letošního léta,  třeba do půlky srpna, kdy jsme nedaleko Prahy navštívili našeho dobrého známého Vojtu Myšáka staršího. Věděli jsme, že tento věčně mladě působící pěstitel kromě kaktusů pěstuje také dlouhá léta sukulenty, protože pokaždé, když k nám přijel, přivážel několik sukulentních dárečků a byly to vždy docela zajímavé a často i vzácné rostliny. Moc nás lákalo jednou ho navštívit, vždy to však naráželo na časovou zaneprázdněnost někoho z nás. V srpnu se konečně podařilo vše domluvit a jednoho krásného slunečně-přeháňkového dne jsme na Vojtu čekali před bránou architektonicky zajímavé rodinné vily kus za Prahou.

Po příjezdu majitele se chvíli posedělo u čaje a kávy na zahradě, pak jsme v rychlosti okoukli několik zapomenutých trvalek okolo cestiček a už nás Vojta táhl k jednomu z množství pařenišť na rozlehlé zahradě. Chytře začal s kaktusy, ke spoustě z nich měl nějakou zajímavou nostalgickou vzpomínku a postupně začal lovit zpoza pichláčů i pro Jirku zajímavější sukulenty. Nebylo jich nějaké omračující množství, ale poměr počtu druhů a počtu vzácností byl hodně zajímavý. V dalším venkovním kaktusovém skleníku se opět krčilo několik zajímavých sukulentních i cibulových rostlin. Asi největší koncentrace sukulentů však byla nakonec v originálně postaveném skleníku na střeše domu. Tam nám chvíli trvalo, než jsme se mezi množstvím vzrostlých rostlin rozkoukali. Pravda, opět byly sukulentíci tak trochu zatlačení do rohu díky krásným kaktusům Vojty Myšáka mladšího, ale zase jsme i zde vypátrali pro nás několik věru neběžných rostlin.

Největší poklad jsme však nakonec objevili o patro níž. Na balkóně zde rostla obrovská a letitá Fockea crispa. Ano, čtete správně, nefalšovaná a pravá CRISPA (legendární, vzácná a snad už ve volné  přírodě nevyskytující se fokea !!),  jeden z pravděpodobně pouhých tří exemplářů u nás v republice a nemnoha dalších v Evropě. Také si jí Vojta hleděl jako oka v hlavě. Nejvíc nás dostalo, když jsme na odchodu kromě jiných zelených dárečků obdrželi roubovaný řízek z této rostliny (rouboval šikovný Vojta Myšák mladší).

Na sbírce Vojty seniora (myslím hlavně část střešní) bylo trochu vidět, že už je malinko za zenitem a majitel má na ni dnes díky pracovním povinnostem míň času, než by si přál, přesto má Vojta z rostlin pořád radost a dokáže vypěstovat druhy, ke kterým jiní pěstitelé marně vzhlížejí. Nezapomenutelné jsou jeho historky okolo původu a historie rostlin ve sbírce (Vojta senior je v podstatě chodící kronika), kdy svým nezaměnitelným způsobem chrlí jednu za druhou. To kdyby se jednou sepsalo… R.

Summary:

The visit to the cacti and succulent collection of Vojtěch Myšák senior.