ZEL(e)NÉ LISTY

Předvelikonoční návštěva u Norberta Kleinmichela

Je to už neuvěřitelných šestapůl roku, kdy jsme na těchto stránkách psali o naší první zahraniční cestě po sukulentech, po sbírkách a pěstírnách v Belgii, Holandsku a Německu. Bylo to pro nás tenkrát objevení „velkého“ sukulentářského světa. I po těch letech rádi na tento náš evropský prolog vzpomínáme, třeba už jenom proto, že tu cestu s námi také absolvovala tehdy tříletá Růženka. Letos přišla opět lákavá nabídka přidat se k partičce průzkumníků a udělat velmi podobný okruh. Nakonec jsme se rozhodli, že vyšleme pouze jednoho účastníka a los (přes mé velké protesty) padl na mne. Po klasických zastávkách u Coka Grootscholtena, Ernsta Speckse a Ingo Breuera se to letos podařilo spojit s další návštěvou ve velmi zajímavé pěstírně Atomic Plant Nursery, kterou provozuje Norbert Kleinmichel.

Známe se spolu asi 5 let a už tenkrát před lety měl pěstírnu jako fík. Je to kousek od Mnichova a kousíček od Landshutu, ve vesničce Wörth na dohled od místní malé atomové elektrárny (odtud název firmy). Norbert je velký nadšenec, pěstitel a nakonec i cestovatel, neboť za svými oblíbenci velmi rád a pravidelně jezdí. Dříve prodával pouze svoje kytky, nyní pod obchodním tlakem rozšířil nabízený sortiment i o importní rostliny. Ale unikátnost jeho pěstírny jednoznačně stojí a padá právě s Norbertovými výsevy, čímž je velmi blízký našemu přístupu k pěstování rostlin. Tím je také dáno, že jsou k prodeji semenáčky – menší kytky za velmi rozumné ceny. Sortimentně je to kombinace jižní Afriky s americkými rody, které má Norbert v oblibě. Je to pečlivý pěstitel, na jeho jmenovkách jsou lokality, sběrová čísla, což jsou údaje, které leckoho potěší. Jiného třeba potěší samotné rostliny, které má Norbert vždy excelentní.

Není lehké vypočítat vše, co je k vidění i koupení v „atomové“ pěstírně, ale jen namátkou – spousta aloí, agáví, různých krasulovitých (od echeverií, dudlejí, přes krasuly po eónia), pro mě třeba spousta cibulí a dalších zimních lahůdek (např. i oxalisy), haworthie, gasterie, lány litopsů a dalších mesemb, euforbie, portulakovité potvůrky (běžně nevídaná kolekce lokalitních anacampserosů a avonií) a prostě dál a dál, nakonec i pár kaktusů se našlo. Přestože to byla naše poslední navštívená sbírka, naše sukulentní srdéčka se tetelila a eurové bankovky šustily do poslední chvíle. Škoda jen, že tentokrát (přece jen bylo před velikonočními svátky) nebyla vhodná konstelace nakouknout do sbírkových skleníků Norberta Kleinmichela, i když je zřejmě neukazuje každému.

Podívat se do této sbírky můžete aspoň virtuálně na pár celkových fotkách v naší galerii nebo se pokochejte konkrétními rostlinami na stránkách www.atomic-plant.de. Tuhle sbírku každému vřele doporučuji. Naše spanilá jízda sedmi sukulentářských jinochů v ní měla parádní finále letošní předvelikonoční cesty. J.