ZEL(e)NÉ LISTY

Návštěva čtvrtá – Robert Wellens – Succulent Tissue Culture

Fotografie 1:

1. Prodejna (Shop)

2. Robert Wellens vlevo (left), Jakub Jilemický vpravo (right)

...........................................................................................

Poté, co jsme společně nakoukli za belgické hranice, pokračovali jsme onu cestovní sobotu dále na sever do Holandska. Je to opravdu velmi typická (placatá) krajina s jinou atmosférou, všude je spousta vody (leckdy nevím, jestli ještě sladké, nebo už slané) v různých užších i širších kanálech, pochopitelně zcela jiná architektura, zejména v městečkách a vesnicích, nechybí ani početné a vzorně zrekontruované větrné mlýny, stejně jako lesy obřích vrtulí větrných elektráren. Pro mě osobně bylo největší holandskou zvláštností nezvykle vysoký počet volně ustájeného dobytka (často v zakrslé formě) v okolí rozvolněných vesnických domků, kterého leckde používali jeho majitelé jako „živé sekačky“ na trávu. Tolik koníků, kravek a různých oveček jsem jinde neviděl. A těch kolistů-byciklistů taktéž.

Poblíž města Bergen Op Zoom v regionu severní Brabantsko, na polostrově poblíž vesnice Sint Maartensdijk jsme po předchozím objednání navštívili nedávno dokončený skleníkový areál pěstírny Succulent Tissue Culture pana Roberta Wellense. Prodejní skleník s plochou 1200m2 je postavený skutečně v poli, na zelené louce, vedle něj stojí něco jako velký plechový hangár a to je vlastní laboratoř s čistými prostorami na kultivaci oněch tkáňových kultur. Anglický termín „tissue culture“ v názvu firmy totiž znamená tkáňovou kulturu. Je to laboratorní technika používaná v různých oborech ke kultivaci různých biologických i botanických vzorků. Je pochopitelné, že zrovna Holanďané se svým vyhlášeným citem pro rostliny využívají tuto metodu průmyslově pro hromadné pěstování například orchidejí a jiných rostlin. U pana Wellense jde však o jistou specialitu, místo velkoprodukce vyšlechtěných až přešlechtěných kultivarů rostlin používá tkáňovou kulturu pro množení vzácných a ještě vzácnějších sukulentních botanicky čistých rostlin. Poté, co jsem měl možnost uvidět nejen prodejní spektrum STC ale i něco málo z technologického zázemí firmy, zdá se mi, že tudy vede jedna z nejsprávnějších cest skutečné ochrany přírody.

Jenom pro vysvětlenou – tkáňová kultura je velmi zjednodušeně buněčný růst daného organismu v živném a sterilním prostředí za dalších optimálních podmínek. Není to zcela triviální, pro každý druh se optimalizuje složení gelového média obsahující i různé hormony a další látky, a dále i teplotní a světelné podmínky. Velkou roli hraje u dobrého buněčného bujení pH prostředí. U kytek se připraví startovací vzorky původní rostliny, které pak začnou růst na všechny strany a dále se dělí na další jedince. Jde pochopitelně o formu klonování, všechny rostliny z jednoho klonu jsou geneticky totožné. Pokud ovšem dojde k naklonování několika geneticky různých jedinců, může vzniknout plnohodnotný botanický materiál v kultuře, který může leckdy i zachránit konkrétní druh, zničený v přírodě. Za geniální u této metody považuji fakt, že při tvorbě těch prvních vzorků pro kulturu nemusí vůbec dojít k odebrání mateřské rostliny z přírody, nebo k jejímu zničení. Podle údajů p.Wellense stačí bohatě i třeba část květního stonku! (Omlouvám se všem odborníkům za můj laický výklad tkáňové kultury). Občas lze zaslechnout stesk, že rostliny z tkáňové kultury dlouho nevydrží. Je to však tradovaný omyl, stačí nakoupené (a jistě již na normální život aklimatizované) rostliny po nákupu vysypat, očistit opatrně kořeny a přesadit do vlastního substrátu, tak, jak jsme to doporučovali v článku Co udělat s nově přinesenou kytkou. V tomto případě to není možnost, ale nutná povinnost. Už máme řadu „tkáňových“ rostlin a zatím jsme po dodržení zmiňovaného pravidla přišli snad jen o dva druhy, což je naprosto zanedbatelný počet.

Jak si lehce ověříte v nabídkové části webových stránek www.succulent-tissue-culture.com, zaměření pěstírny Roberta Wellense jde napříč všemi sukulenty – zahrnuje i kaktusy, xerofytní dřeviny i cibuloviny. Samozřejmě jsou zde mírně dominantní skupiny – pro mě to byly například úžasné aloe z velmi exotických končin. Mezi záliby majitele a pěstitele patří variegátní formy sukulentů (viz web). Prosondování 12-arového skleníku je záležitost na mnoho hodin, naštěstí každý z nás už byl nějak zaměřen a proto studoval jen „svoji“ část. Omezení v podobě tenčící se finanční rezervy a už v podstatě naplněné auto kytkami byly hlavními faktory ovlivňující rozsah nákupu, přestože když jsme poprvé obešli a vybrali kytky do přepravek, výsledkem bylo zděšení a nastala fáze vracení rostlin, bez kterých můžeme žít, zpět na prodejní parapety.

Na závěr chci poděkovat. Jakubovi, Robertu Wellensovi a osudu, že mi zrovna tuto pěstírnu umožnili navštívit. Pokud budete mít někdy skok do Holandska, zařaďte určitě pěstírnu STC do svého programu. Ne pro víc než přijatelné ceny, ale pro jedinečný sortiment sukulentů nejvzácnějších, namnožených bez ublížení přirodě. J.

Více fotografií najdete ve fotogalerii U Roberta Wellense - říjen 2008.

Summary:

The visit to Wellens´ collection of succulent plants for sale.

Fotografie 2:

1. Robert Wellens

2. Robert Wellens vpředu (front)