Kaktusovosukulentní návštěva u Jindry Berana
Kaktusovosukulentní návštěva u Jindry Berana
Fotografie 1 - Jindra Beran
...............................................
Poslední naše návštěva na Roudnicku proběhla u dlouholetého pěstitele kaktusů a sukulentů - Jindry Berana. Pro klid na prohlídku všech rostlin bylo skvělé, že stejně jako u Ferdy Ostapenka měli Beranovi na dvorku spoustu nezbytností, potřebných ke spokojenosti dětí (v tomto případě vnoučat) - tříkolky, koloběžky, šlapací autíčko, nádobíčko pro práci na písečku atd..Tím jsme se na dlouhou dobu "zbavili" naší malé dcery, která měla o zábavu postaráno a mohli jsme se naplno věnovat tomu, proč jsme sem přišli - prohlídce pěkné sbírky.
Naše první kroky směřovaly do zvláštního (a originálního) prostoru na kraji zahrady. Já osobně jsem to nazvala meditačním koutkem. Byl to ohraničený prostor, který lemovaly zavěšené tilansie a uprostřed na skalce jsme objevili množství různých netřesků a myslím, že i dalších rostlin. Tam by se to rozjímalo...Pak, po degustaci hořké rostliny zvané routa vonná(já jsem se odhlásila), jsme nějakou dobu pobyli u dlouhého parapetu, plného převážně sulkorebucií. Zde bylo trošku humorné to, že Jirka, jako zavilý nekaktusář, dostal zcela zásadní, zasvěcenou a plnohodnotnou přednášku na téma Sulcorebutia. Třeba já jako částečná kaktusářka bych i ráda poslouchala, ale musela jsem odbíhat k rozdováděné dceři, která coby muzikálně nadané dítě objevila kouzlo hry nalezeným brouskem na kovové předměty ve svém okolí. Nemusím asi ani dodávat, že brousek to nepřežil ve zdraví a skončil rozdělený na dva kusy. Mezitím už Jirka věděl o tajemných sulkách první poslední a postupovalo se dále do skleníku se sukulenty. Zde jsme našli spoustu zajímavých vzrostlých rostlin a leckdy i dost vzácných. Vlastně jsme se báli ptát se na konkrétní kytky, protože hned nám (pokud to šlo) Jindra nabízel řízky a jak asi sami víte, těžko se odolává a kam to má pak člověk dávat. Bohužel i Jindra Beran bydlí v záplavové oblasti, takže i on měl v koutě skleníku svou Pandořino skříňku - vitrínu před povodní plnou vzácných rostlin, do které už nikdy nevstoupil, aby si nemusel připomenout, co vše mu velká voda vzala. My, kteří jsme kvůli povodni o nic nepřišli, si podobné pocity asi jen těžko umíme představit. Zatímco jsem já znovu běžela zasahovat k naší přehnaně činnorodé dceři, ostatní pokračovali do dalšího skleníčku, kde Jirka doslova vyfasoval nádherné cibuloviny z Mozambiku (pravděpodobně rodu Drimiopsis), z čehož měl neskrývanou radost.
Ať jsme se bránili sebevíc, opět jsme neodcházeli s prázdnou
a i když jsme (nechtěně) jednu bedničku díky závěrečnému shonu zapomněli
odvézt, záhy nám ji přivezl Ferda Ostapenko, který měl náhodou cestu kolem.
Jako u Ostapenků se chvíli posedělo u piva, kafe a sladkého makového koláče
v takřka rodinné atmosféře a jelikož se den chýlil ke svému závěru,
nezbylo, než se zase vydat na zpáteční cestu s nadějí, že na Roudnicku nejsme
naposledy, protože u všech navštívených pěstitelů nám bylo moc fajn a jak sami
vidíte, moc rádi na všechny návštěvy vzpomínáme. R.
Více fotografií ze sbírky najdete ve fotogalerii U Jindry Berana - srpen 2008.
Summary:
The visit at succulent collection of Jindřich Beran.
Fotografie 2:
1.+ 2. Jindra Beran
Náhledy fotografií ze složky U Jindry Berana - srpen 2008
