ZEL(e)NÉ LISTY

Druhá druhomájová návštěva, tentokrát u doktora Vratislava Krause

Fotografie 1:

1.+ 3.+ 4. MUDr. Vratislav Kraus

2. Skleníkopolykarbonátovník (His greenhouse)

........................................................................

2.května letošního roku byl den dvou návštěv. Řekli jsme si, že kromě sbírky Josefa Skály se zastavíme v další sbírce, která už je shodou náhod při cestě Plzeň – Klatovy. Domluva se vyvedla hned na první pokus, počasí bylo také příznivé a vrchol štěstí nastal v tom, že malá neposedná Růženka, věrná to naše souputnice po obhlídkách sukulentních kolekcí po celé republice, usnula jak zabitá v autosedačce těsně před příjezdem k panu doktorovi. Auto jsme tedy odstavili na zahradě ve stínu, ponechali dítě snít si své dětské sny a vykročili do sbírky, kterou jsme dosud znali jen matně z doslechu.

Pan doktor už dlouhá léta úspěšně pěstuje kaktusy a aby jim nebylo samotným smutno, později k nim začal přidávat i nekaktusové sukulenty. Hlavně právě kvůli nim jsme podnikli tuhle mírně přepadovou návštěvu. Byli jsme uvedeni do vysokého skleníko-polykarbonátovníku (odpusťe ten patvar, ale vystihuje podstatu), přistavěného ke zdi rodinného domu, čímž se umožnilo vytápět tento prostor i v zimě napojením na domovní rozvody. Už na první pohled bylo znát, že pan doktor není ani trochu vyhraněný pěstitel, ve dvou patrech zde bylo možné zahlédnout tilandsie, sukulenty, kaktusy, včetně těch vlhkomilných i další epyfytické či xerofytní rostliny. Nás pochopitelně zajímaly hlavně sukulenty, takže po chvíli, kdy jsme se v prostoru, plném rostlin, trochu zorientovali, začali jsme vnímat jednotlivé rostliny a nebyly to jen rostliny běžné. Objevili jsme tu i pro nás skutečné vzácnosti a ke všem jsme navíc dostali úplnou historku o původu a způsobu pěstování. Bylo znát, že pan doktor má pro rostliny velký cit, nebojí se experimentovat a hledat nejvhodnější způsoby pěstování. K tomu nepostrádá sympatický nadhled na vše okolo a nemyslím tím zrovna jen kytky.Velmi nás potěšila nevyžádaná štědrost, takže jsme brzy museli pana doktora trochu mírnit (znáte ten klasický problém: kam potom s tím). Aniž bychom to předpokládali, nesli jsme si plnou tašku nejrůznějších sukulentů a až doma jsme si začali uvědomovat, jaké jsme vlastně dostali poklady.

To však ještě nebyl konec návštěvy. Pan doktor nám nabídl prohlídku nedalekého hospodářství. Jelikož se malá Růženka právě probrala z odpoledního spánku, rádi jsme souhlasili, protože vidět na vlastní oči nejrůznější domácí „zviřátka“ se nepoštěstí každý den. Vstoupili jsme na dvorek, kde nás nejdřív uvítaly kachny a perličky, vzápětí několik zvědavých koz a korunu tomu všemu dodal majestátní krocan, kterého jsem já osobně naposledy v živém provedení viděla asi před čtvrtstoletím. Jirka si báječně pokecal s všetečnými kozami (vzájemně se trumfovali, kdo má hezčí bradku) a já koukala na všechno to hemžení okolo. Tato chvíle nepozornosti se nám nakonec vymstila. Po chvíli jsme zaslechli vylekaný pláč, načež jsme zjistili, že nám naše dítě se zoufalstvím v očích mizí v předklonu v nevábně vypadajícím „blátíčku“ uprostřed dvorku. Já v té chvíli zažívala dilema válečného fotografa – fotit či zachraňovat? Zvítězil mateřský pud, foťák jsem v rychlosti vrazila Jirkovi do ruky a spolu s panem doktorem jsme začali tahat Růženku ze směsi bahna a močůvky. Nános na růžových kalhotkách jsme nechali být a odstranili jsme ho alespoň ze zapatlaných rukou. Vyděšené dítě se po chvíli uklidnilo (zabrala moje důmyslná a hlavně vyzkoušená průpovídka: to nic není, to se stane, ale přiznám se, že já bych to na vlastní kůži zažít nechtěla) a my jsme mohli přejít ke skleníku za domem, kde měl pan doktor další část své kaktusové sbírky. Doprovázel nás „ostřížím“ pohledem hlídač krocan a nebohá Růženka se po chvíli chtě- nechtě smířila s tím, že jí blátíčko začalo na oděvu schnout v mírně zapáchající krustu (ani kozičky si od ní nechtěly vzít pamlsek).

Ani odsud jsme neodešli s prázdnou, „vyfasovali“ jsme domácí sádlo (mňam) a netradiční kachní vejce (jistě úžasná kalorická bomba). Do auta jsme nacpali do spodního prádla svlečené dítě a s nečekanými zážitky i dárky jsme se vydali k domovu. Po cestě se nám i přes pozdní odpolední, téměř až večerní hodinu podařilo v Chotěšově zakoupit čerstvý chleba a doma jsme se po zběžné očistě potomka okamžitě vrhli na několik let odříkanou pochoutku – pořádný krajíc chleba s domácím  sádlem a cibulí. Druhou pochoutkou další den bylo vybalování sukulentních dárků, jak od Josefa Skály, tak i od obdivuhodně pohostinného pana doktora Vratislava Krause. Dodnes chodíme okolo těchto dárků s nevěřícným vrtěním hlavou, čím že jsme si ty dary zasloužili.  R.

Summary:

Visit in succulent collection of doctor Vratislav Kraus.

Fotografie 2:

1.- 2. Růženka v nesnázích (Ruzenka in trouble)

3. Krocan a spol. (Turkey and comp.)

4. Jirka a kozy (Jirka and goats)