Dnešní návštěva u Pavla Heřtuse
Dnešní návštěva u Pavla Heřtuse
Už jsme měli na ZL návštěvu sobotní, nedělní,
dokonce i zamykací a dnes bude poprvé návštěva „dnešní“. Když vám přiznám, že jsme ji naplánovali včera u večeře a ještě před půlnocí netušili, zda půjde uskutečnit, řeknete si, že jsme asi pěkní dobrodruzi. Ale nakonec vyšlo vše včetně počasí, ráno po snídani jsme ještě rychle sedli nad mapu a zkusili si (zčásti neúspěšně) zapamatovat cestu k cíli výletu a už se jelo směr severovýchod. Cesta v sobotu dopoledne byla dnes bezproblémová i přes jindy složitě průjezdnou Prahu, jen při sjezdu z dálnice D1 došlo k mírným rozepřím mezi řidičem (Jirkou) a navigátorem (mnou). Ač se nakonec oba cítili ukřivděně (už se dokonce i předčasně přemýšlelo o návratu domů), po mobilové poradě s majitelem cílové sbírky jsme dle kombinace návodu a instinktu docestovali až do cílového místa – obce Sibřina.
Nebyli jsme sami, kdo si dnes naplánoval k prohlídce Pavlovy skleníky, ale nečekali 
jsme vlastně nic jiného, protože Pavlova firma s prodejem rostlin a potřeb pro pěstitele je hodně známá a vyhlášená. Naštěstí se úzkými uličkami mezi regály s rostlinami dalo slušně chodit, takže než se Pavel rozloučil s předchozí návštěvou, mohli jsme si projít nejdříve prodejní a posléze i sbírkovou část. I když jsme tušili, že velmi pravděpodobně neodoláme a něco drobného si koupíme, těšili jsme se hlavně na sbírku.
Po vstu
pu do skleníku je jasné, jaké skupiny sukulentů patří k Pavlovo nejoblíbenějším. Jsou to rostliny z jižní Ameriky, především kaktusy a tilandsie. Kaktusů je požehnaně a tilandsie visí teď na všech možných místech, aby se pak na jaře stěhovaly ven pod pergoly. My jsme však hledali hlavně sukulenty a také jsme je našli. Na vnějších stolech byly rostliny na prodej a uprostřed dva široké stoly se sbírkovkami.
Tím, jak byly rostliny na zimu nahloučené, panoval mezi nimi mírný zmatek, ale o to víc jsme se radovali, když jsme objevili nějaké zajímavé kousky. Sukulenty byly dost 
seschlé, ale jak říká pan doktor Větvička, déletrvající sucho rostlina většinou nějak přežije, přelití však bývá pro kytku fatální a bohužel se projeví až za nějaký čas. Kdo pěstuje sukulenty, musí jen souhlasit. Brzy jsme objevili sukulenty, které se nám zdály neodolatelné a už jsme jen čekali, až přijde Pavel a zodpoví nám všechny naše všetečné dotazy. Povídalo by se doaleluja, ale věděli jsme, že není slušné zdržovat majitele od zaslouženého sobotního oběda, začali jsme se tedy chystat k odchodu. Přestože jsme statečně a dlouho odolávali „volně loženým“ nástrahám, nakonec jsme oba s Jirkou kolektivně „zhřešili“ a každý z nás si spravedlivě koupil aspoň jeden „drobný sukulentík“ (viz fota v závěru článku).
Myslím si, že příště už na cestě k této sbírce 
nezabloudíme (cestu jsem si lišácky zapsala do mobilu), tudíž se další návštěva, doufejme, obejde bez navigátorských bludů. Bylo by to fajn, protože si myslím, že se sem určitě zase rádi podíváme. Pavel Heřtus je totiž neuvěřitelný hostitel, pěstitel, obchodník, cestovatel, objevitel a autor mnoha článků, a to všecho dohromady, což by asi zvládal v takovém tempu a objemu málokdo z nás. Přesto, nebo možná právě proto bylo pravděpodobně nejdelší debatou dnešní návštěvy povídání o všelijakých neduzích, které nás začínají v našem věku trápit. Ale dokud se to bere s humorem, není třeba házet flintu do obilí J. R.
Fotografie:
1. Pavel Heřtus
2. - 3. Pohledy do velkého "skleníku"
4. Teplý "skleník"
5. Jirkův úlovek - hádejte, co to je?
6. Můj úlovek - hádejte, co to je?
Více fotografií najdete ve fotogalerii U Pavla Heřtuse - leden 2008
Náhledy fotografií ze složky U Pavla Heřtuse - leden 2008
