ZEL(e)NÉ LISTY

Chcete lépe poznat své rostliny? Vysejte si je ze semen.

Pokud se někdo z vás nespokojí jen s netrpělivým nakupováním všelijakých sukulentních vzácností leckdy za nekřesťanské peníze, pravděpodobně začne uvažovat o tom, jak jinak se k podobným pokladům legálně dobrat. Jedna z možností, námi upřímně doporučovaná, je sehnat si semena vytoužených rostlin a ty si poctivě vysít. Pokud vás tato myšlenka alespoň napadla, hurá, jste na dobré cestě stát se pravým sukulentářem. Jen tak se totiž můžete o často nevyzpytatelných rostlinách dozvědět nejvíc a jen tak si některé citlivky můžete vychovat k obrazu svému, aby vzaly zavděk podmínkami, které jim můžete právě u sebe nabídnout. Další výhodou je, že si mezi potomstvem vyberete ty nejhezčí a nejvitálnější jedince, tedy nejnadějnější genetický materiál. To, co se ze semenáčků prodává na burzách a výstavách, je většinou už jednou přebrané, protože výběr nejnadějnějších kousků už provedl pěstitel - výsevník. Zkuste si tedy roli prvního, kdo si bude vybírat, vyzkoušet i vy a přitom pozorujte, jak se na napučeném semínku objeví klíček a vzápětí i první děložní lístky. Nenechte se zdeptat prvními neúspěchy v podobě semenáčků, sežraných larvami smutnic, napadených plísní či hnilobou a pamatujte si, že chybami se i pěstitel učí, další výsev už může vyjít na sto procent a stanete se tak vlastníky vysněné vzácnosti, kterou byste v hotové podobě jen horko těžko sháněli po evropských či světových pěstírnách.

Co k tomu budete potřebovat? Pochopitelně štěstí, trochu zkušeností v kombinaci s trpělivostí a bohužel i několik nutných neúspěchů. Ale pojďme popořádku, na úvod pár mých dobrých i špatných zkušeností:

V podstatě potřebujete hlavně kvalitní (ještě klíčivá a nepoškozená) a dobře určená semena, výsevový substrát, světlo a trošku chemie. Semena si obstaráte ve spoustě tuzemských i zahraničních nabídek (teď na podzim a v zimě se s nimi vždy roztrhne pytel), nebo si je vytvoříte na svých rostlinách (pozor na čistotu sprášení, hybridy jsou pak většinou jen na obtíž, zvlášť, když neznáte přesně oba rodiče). Jen si dejte pozor na to, že ne vždy vám z koupených semen vyroste to, co jste chtěli. I mistr tesař se někdy utne – mně na příklad ze semen jedné zámořské pěstírny s názvem Bulbine tetraphylla vyklíčil jakýsi Cheiridopsis a že není něco v pořádku jsem tušila už v okamžiku, kdy se místo jednoho děložního listu (rostliny rodu Bulbine patří mezi jednoděložné rostliny) draly na svět listy dva. Nemá smysl potom tvrdit, že když jste to nakoupili pod názvem Bulbine tetraphylla, tak to bude B.tetraphylla. Podobné omyly jsou nemilé i roztomilé, leč pravděpodobné, a tak zůstávejte bdělí a důvěřujte raději svému zdravému rozumu.

Narušená či úplně poškozená semena nemá cenu vysévat, naprosto spolehlivě vám zplesniví a ještě mohou nakazit i zdravá semena. Občas se může stát, že semena v dohledné době několika týdnů nevyklíčí. Příčin může být několik. Semena mohou být tzv.hluchá, tedy nesprášená (to bývá u semen rostlin Crassulaceae, Begoniaceae, Gesneriaceae atd.), nebo mohou být tzv.podtržená – nedozrálá (teď mě zrovna napadá třeba u netrpělivě sklizených semen avonií a anakampserosů). Pak to může být to, že se v okamžiku výsevu „trefíte“ do doby přirozené dormance, zakódované u rostlin kvůli nepřiznivým podmínkám v jejich domovině (uvedu příklad semen mrazuvdorného T.thomsponii, kdy mi z podzimního výsevu vyklíčily asi jen dva semenáčky a všechna ostatní semena houfně doklíčila až na jaře). Další příčinou může být to, že semena ke klíčení potřebují speciální podmínky (velké teplo, nebo naopak projít mrazem, mechanicky či chemicky narušit oplodí, chladné prostředí, projít kouřem z požáru, kyselé prostředí, zasypání vrstvou písku atd.). Některá semena si mohou dávat při klíčení načas naprosto přirozeně (uvedu příklad semen Zamia furfuracea či Adansonia digitata, která mi čtvrt roku nic nedělala, a pak teprve začala klíčit). V nejhorších případech se vám také může stát, že nabízená semena již ztratila svou klíčivost a přesto je nějaký nezodpovědný prodejce nabídl k prodeji (klíčivost rychle ztrácejí semena tilandsií, rostlin čeledi Crassulaceae, u kaktusů třeba semena rodu Frailea atd.). Výsevový substrát je dobré před výsevem propařit, aby se zničila případná semena plevelů, spóry plísní či nežádoucí „breberky“. Pokud se můžete spolehnout, že je substrát chemicky ošetřený, propařovat nemusíte. Složení substrátu si musí najít každý sám, my budeme psát jen o tom, do kterého vyséváme my. S používanou chemií je to zrovna tak, značky přípravků se neustále mění a nemá smysl nějaký doporučovat, každý si to musí vyzkoušet sám.

Poslední důležitý prvek pro vysetí je světlo. Bez něj se semenáčky rychle vytáhnou do nepřirozených tvarů, zvláště druhy kompaktních tvarů (kaktusy obecně, euforbie, trichokaulony, pseudolithosy atd.) a pak to dlouho napravují. Vytáhnutí listů tolik nebolí u olistěných sukulentů a cibulovin, protože to po čase odroste a s přibýváním světla se kytka vrátí do normálního vzhledu. Na závadu by mohl být nedostatek čerstvého vzduchu v podzimních a zimních měsících, při kterém jsou rostlinky náchylnější k napadení plísněmi a hnilobami. Světlo se dá nahradit zářivkami výsevového aparátu, pohyb vzduchu nějakým malým, energeticky nenáročkým ventilátorkem. Obojímu se vyhnete, když vysejete v období přibývajícího světla, já osobně jsem bez výsevního aparátu prováděla výsev na konci ledna (když jsem byla hodně netrpělivá), nebo během února, března a dubna. Pak stihly semenáčky do podzimu dost vyzrát, aby přežily nepříznivou zimu často i úplně nasucho. Nezapomeňte na opačný cyklus zimních rostlin, semena rodů Tylecodon a Othonna jsem sela na začátku února, vyklíčené semenáčky přes horké léto docela sušila a zálivku přidala až zase koncem léta.

Naprosto odlišná situace nastane v okamžiku pořízení výsevního aparátu. Já jsem podobné zařízení dostala asi před třemi lety jako stylový dárek k narozeninám. Povídání o kladech a záporech podobných zařízení už však nechám na nějaký další díl o výsevech, protože mi s technickými záležitostmi musí pomoci ten, kdo už něco podobného stavěl. Tak zase někdy příště… R.

Nedá mi, abych i já nepřispěl se svou hrstí mouky do mlýna. Podle svých osobních minizkušeností vím, že je těžké začít. Ale také já si myslím, že to je přesto nutné, pokud to myslíme s pěstováním vážně. Nejde jen o získání nových rostlin do sbírky, jde trochu i o naši povinnost namnožit nějakou novou rostlinu a rozšířit ji mezi ostatní pěstitele, a to často nejde jinak než přes semena a výsevy. Protože jsem technický a systematický člověk, pokusím se ten předchozí literárnější úvod uzavřít malou rekapitulací. Seřadím jednotlivé vlivy a faktory, mající vliv na úspěšný výsev:

1. Kvalitní semena – 50% úspěchu, zásadní a často neovlivnitelný parametr

2. Substrát – vliv tak 5%, není to zásadní záležitost, receptur na složení je mnoho, důležitá je vlastně jen jeho lehkost, nasákavost a sterilita

3. Světlo – je samozřejmě nutné, vliv asi 10%. Je to mírně záludný parametr v tom, že jde ruku v ruce s teplem. Proto v žádné případě přímé sluníčko, nebo silnou žárovku a podobně.

4. Teplo – zásadnější parametr kolem 15%, existuje sice jakýsi zlatý střed pro dobré klíčení semen sukulentních rostlin, jsou však odchylky oběma směry (do chladu i do tepla), navíc někdy pomůže i střídání teplot den/noc.

5. Vlhkost – středně významný činitel 10%, semena v suchu neklíčí, ale jaká je ta správná vlhkost po vyklíčení, kdy a jak větrat, jak se ubránit plísním a hnilobám, tady se to už mírně komplikuje.

6. Chemie (fungicidy a insekticidy) – 5%, jednoznačně důležitý parametr v případě problémů, lze se bez ní obejít v dokonalých podmínkách, vřele doporučuji mít ji vždy po ruce a okamžitě aplikovat při prvních náznacích padání semenáčků.

Pokud si někdo ty moje procenta sečte, dojde jen k 95%. Nechávám prostě prostor na nějaké specielní postupy úpravy semen před výsevem, či pouhopouhou tvrdohlavost přírody, před kterou je třeba někdy sklonit hlavu. J.

Summary:

Sowing the seeds of succulent plants.