ZEL(e)NÉ LISTY

Proč jsme postavili to, co jsme postavili aneb pár vět na téma skleník .

Překvapilo nás, že jednou z nejčastěji vyhledávanou kapitolou Zelných listů je „Jak postavit skleník“. Zřejmě je to stále téma, které zajímá dost lidí. Ne, že bychom se vydávali za kdovíjaké znalce těchto staveb, ale přece jenom jsme před projektem našeho kytičkového útulku prošli určitým procesem přemýšlení, hledáním optima v našich podmínkách a je tedy možné, že naše zkušenosti mohou být někomu dalšímu ku prospěchu, též i k pobavení. Jenom pro upřesnění, může sem k nám nakouknout někdo „omylem“ – naše platforma jsou sukulentní rostliny a naším skleníkovým ideálem je prostor plný zimního světla průměrné teploty 12-14°C (zimní minimum 8°C, zimní maximum 22°C, léto se ještě ukáže).

Na otázku PROČ v našem případě vůbec nějaký skleník stavět, jsme našli odpověď okamžitě po shlédnutí stavu naší sbírky na jaře po zimování v domě v podmínkách = police na okně+stojan na podestě+všechna možná i nemožná místa v domě. Takto se sukulentní kytky úspěšně zimovat nedají. Takže hlavní důvod byl na světě – pořádné zimoviště pro všechny kytky, které potřebují přes zimu dostatek světla a nejsou vyloženě teplomilné (Madagaskar a spol.).

Otázka KDE také nebyla v našich podmínkách tak složitě zodpověditelná. Aby byl dostatek světla a sluníčko co nejvíc pomáhalo s topením, skleník bude přilepený k jižní straně domku (to pomůže skleníku i domu) mírně zakopaný pod terén tak, aby podlaha skleníku hrála s podlahou sklepa. To vlastně vytvoří pohodlný prostup z domu do skleníku, což se bude hodit hlavně v zimě (v papučkách na kytičky….).

Další otázka Z ČEHO je v dnešní době mírně bezpředmětná. Jak Cimrman předpověděl – budoucnost sice patří aluminiu -  ale v oblasti skleníků hlavně polykarbonátu. Hliníková konstrukce by byla zřejmě asi tím pravým ořechovým, leč v našich skrovných podmínkách těžko zaplatitelným řešením. Takže volba konstrukce skončila u klasického železa, co nejlépe ošetřeného moderní antikorozní barvou.

Hlavní otázky byly zodpovězeny, nastoupily tedy podotázky a dílčí konstrukční detaily. Protože jsme už oba tři viděli už spoustu pěstebních prostor po celé republice, věděli jsme zhruba čeho se vyvarovat a co se kde komu osvědčilo. Jenomže  ty naše podmínky byly jenom naše a museli jsme hodně věcí rozhodnout a vyřešit na míru. O některé povedenější a snad i univerzálnější detaily se chceme tímto článkem podělit.

Náš skleník má vnitřní půdorys cca 7 krát 3,5m. Byl by určitě lepší větší, ale my jsme byli limitováni délkou stěny domu a blízkostí plotu. Hloubka zakopání je 0,9m a také byla dána stávajícími podmínkami. Způsob provedení základů není příliš podstatný, podstatná je hydroizolace stěn a v našem případě i hydroizolace podlahy. Ta se ve sklenících často nedělá, my jsme však kvůli spodní vodě museli a jeví se nám dnes, že to bylo ku prospěchu samotného skleníku. V zimě je tam větší sucho, což některým spícím kytkám svědčí víc, a méně se rosí vnitřní strana polykarbonátu. Výšku skleníku jsme volili co největší, což v našich podmínkách znamenalo 3m od podlahy v nejvyšším místě u stěny domu.

Konstrukce je z cenových důvodů realizovaná ze železného jäklu 50x20mm, střecha skleníku je mírně zaklenutá, což umožnilo použít tento slabší (a levnější) profil. Nosná žebra střechy jsou od sebe 90cm. Samotná střecha skleníku je vcelku, bez jediného větracího otvoru (téměř všechny skleníky s větracími okny ve střeše s tím měly dřív nebo později velké problémy). Protože díky jižní orientaci skleníku se nechá v létě očekávat intenzivní přehřívání vnitřního prostoru, zvolili jsme konstrukčně zajímavé řešení. Zhruba 2/3 plochy boků na obou stranách (východní a západní) jsou jednoduše odmontovatelné a plánujeme je od jara do podzimu zcela vyjmout. Měl by vzniknout snad dostatečně účinný větrací tunel ve směru stávajících větrů, navíc v úrovni stolů s kytkami. V případě potřeby jej hodláme podporovat větrákem. Stále však vedeme odborný spor, který rozhodne až samotné budoucí horké léto, jestli náš skleník nebude přes nejparnější období prázdný a celá sbírka se neodstěhuje do větraných fóliovníků (Ani se neptejte, co v našich odborných přích na toto téma trousí kolega Chróstal (Není to publikovatelné ani po 24hodině.).). Větrání v zimě zajišťujeme oknem v horní části západního čela a dveřmi v čele východním naproti sobě.

Velkým problémem železných konstrukcí skleníků je povrchová úprava profilů ve smyslu odolnosti proti rezavění. Poměrně hodně stávajících skleníků je na tom špatně, za což ale v mnoha případech může vysoká vlhkost ve sklenících a špatné větrání k tomu. Zcela ideálním řešením se jeví žárové zinkování konstrukce, což je poněkud komplikované po stránce transportu dílů do zinkovny a nepříjemné z hlediska vysoké ceny vlastního zinkování. Jednoznačnou a nedostižnou výhodou je ale jistě ochrana vnějších i vnitřních povrchů jäklových profilů. My jsme to „riskli“ a šli jsme do klasického natírání „jen zvenku“, ovšem s nevšední pílí, pečlivostí a věříme, že i nevšední barvou (vyzradíme na dotaz). Opět ukáže budoucnost několika příštích let, zda naše cesta není cestou slepou…(Komentář kolegy Ch. je opět zcela nepublikovatelný).

Protože náš skleník je v první řadě zimní zahradou v pravém slova smyslu, věnovali jsme se dost tepelné stránce pláště skleníku. Na polykarbonátu se nevyplatí moc šetřit, my jsme šli do jednoznačné kvality značky (Macrolon) i provedení (3-komůrková desítka). Stejně se ale připravte na to (co jsme ani my nečekali), že kromě vlastního deskového polykarbonátu překvapivě významnou částí investice opláštění jsou také další nezbytné materiály a díly. I v tomto bychom uměli asi doporučit nebo varovat, ale je to už mírně tenký led, kde se jednoznačně lépe orientují profesionálové z odborných firem. Jenom poznámka na závěr „tepelného odstavce“: velký vliv na tepelné ztráty má kromě vlastního teplotního koeficientu polykarbonátu pečlivé utěsnění všech možných i nemožných škvír a skulin, prostě „průvan je sviňa“, jak říká kolega Ch !

Ještě asi pár zmínek o topení. Tím, že je náš skleník přilepen na domu s centrálním topením, bylo hračkou zřídit další,  poněkud robustnější radiátor i do skleníku. Rozvod tedy vlastně rozfuk tepla od radiátoru po skleníku zajišťujeme otočným ventilátorem, který s oblibou používáme evidentně k velké radosti našich kytek  nejen v době vytápění radiátorem v noci ale i sluníčkem ve dne.

Pokud jste dočetli článek až sem, tak vězte, že tušíme, že nectnosti a slabiny našeho plastového domečku pro kytky se ukážou zřejmě v delším horizontu a po extrémnějších obdobích, a to teprve asi bude o čem psát. Jinak pokud se vám něco v našich úvahách „nezdá“, nebo vás něco provokuje k diskusi, diskutujte……….Bude nám potěšením a dalším ku prospěchu.

Dovolte ještě na úplný závěr: vyzýváme ostatní zkušenější stavitele skleníků, byl-li by některý z nich ochotný přispět  článečkem do naší „skleníkové“ rubriky, budeme skutečně rádi a voláme: nechť jsou  Zelné listy dobrým rádcem také stavitelům ekonomicko-ekologicko-zelinářsko-sukulentních doupat xerofytně orientovaných pomatenců…….             J.+Ch.

Fotografie:

1.Začátek montování konstrukce.

2.Svařování žeber střechy.

3.Konstrukce téměř hotová.

4.Důležité natírání barvou odolnou proti vlhkosti.

5.Nelehké oplášťování polykarbonátem.

Úplnou fotodokumentaci najdete ve fotogalerii Polykarbonátovník - 2.fáze stavba

Summary: Several technical data from building of our new polycarbonatehouse.

1.Begining of assemblage of structure.

2.Welding of parts of structure.

3.Structure nearly complete.

4.Important painting with water-resistant paint.

5.Uneasy sheathing with polycarbonate.

Complete photodocumentation is in photogallery Polykarbonátovník - 2.fáze stavba

Zpět na úvodní stránku (Home) www.zelenelisty.estranky.cz