ZEL(e)NÉ LISTY

O využití prostoru ve skleníku aneb každý štěstí svých kytek strůjcem

O přibývání rostlin ve sbírce asi každý, koho se chytne sbírání a pěstování rostlin hlubším drápkem, ví své. V okamžiku racionálního omezování, brždění nebo stop-stavu ale najednou jde jasný rozum stranou a pořizují se další a další rostliny (o všech těch výsevech ani nemluvě), všechny hrozně důležité a nezbytné, bohužel na druhé straně ty původní starší se jeví stejně nezbytné a sbírka tím roste do krásy… Zároveň s tím roste i do plochy a objemu.

Ve vzácných okamžicích života pěstitele dochází ke skokovému navýšení pěstebních ploch. Od prvního (druhého, třetího…) parapetu k prvnímu pařeništi, miniskleníčku, foliáčku, od první větší provizornější stavby na zahrádce k prvnímu pořádnému modernímu skleníku (pak už se to u některých zastaví a u některých naopak akceleruje). Vždy se ale v tom jedinečném okamžiku přechodu z předchozích stíněných do nových prostornějších podmínek na chvíli zdá, že už je definitivně vyřešeno a místa bude napořád dostatek. Ale jakousi zákonitou a pravidelnou schválností osudu všech pěstitelů je během jedné sezóny opět plno. Nezbývá tedy než zase plánovat, kam s těmi poklady, které rostou pod rukama.

Někdy už není kde postavit další zelený příbytek, jindy dojdou prostředky, někdy zasáhne vyšší moc a prostě už nejde nic dalšího obsadit. Pak místo prostého plošného růstu musí nastoupit rafinovanější růst ve smyslu totální využitelnosti a maximální objemové vytíženosti obsazených prostor. Něco podobného se ani ne po jednom roce po dokončení ne zrovna nejmenšího polykarbonátovníku stalo i nám. Myslím si tajně, že se chyba musela stát jinde, protože já se fakt držel docela zkrátka, ale kdyby se tak nepřesazovalo, nepikýrovalo a nemnožilo z každé větvičky či listu… Nebo kdyby aspoň autobusy potenciálních zájemců-odběratelů jezdily pravidelně každý týden…Nebo – nebo – nebo…

Prostě zima se kalendářně přibližovala, sbírkovek i přebytků i seskládaných co nejúsporněji bylo přehršel, nápad, že masově vyzkoušíme mrazuvzdornost rozsáhlých souborů sukulentů neprošel, a bylo třeba přistoupit k variantě objemového zabydlení našeho tunelu. Po úvodním váhání se zakoupením 120m jäklového profilu 30x30mm něco zlomilo a pak už to šlo poměrně rychle. Jeden nový dvoupatrový pult na cibuloviny v rohu a hlavně stavba čtyřpatrového (!) středového regálu v centru skleníku, který kopíruje oblouk skleníku a uskakuje vždy tak, aby horní patro nestínilo při zimním sluníčku tomu spodnímu. Jenom nejspodnější patro je světelně ošizeno, ale pár stínomilnějších rostlin se ve sbírce vždycky najde, nebo něco taky v zimě neroste či dokonce spí v bezlistém stavu.

Nevím, co na to naše nové interní dílo řekne budoucnost, ale současný letošní problém s bezpečným zazimováním všech rostlin je vyřešen. Okoukněte, inspirujte se (nebo zavrhněte) a případně pošlete komentář či radu, co na konci příští sezóny. J.

Fotografie:

1.Současný prostřední regál "čtyřpatrák"

2.Tady stál původní provizorní stůl.

3.Zlaté české ruce v akci (Pavle, ještě jednou díky!)

Summary:

Creation of new „experimental“ shelf in the center of our polycarbonate greenhouse.

Photographies:

1.Current central shelf with four floors

2.There was a former table

3.Golden czech hands in action (Thank you again, Pavel!)