ZEL(e)NÉ LISTY

Všechno je jinak

Fotografie 1:

1.+ 3. Kvetoucí Monadenium ritchiei (Flowering plant Monadenium ritchiei)

2. Detail květu (Detail of flower)

...................................................................................................................

Před nějakým měsícem se mně zdál zas jeden sen o kytkách. V tom snu se procházím mezi svými kytkami (kterých je ve snu ještě víc než ve skutečnosti) a najednou narazím na jednu, která je už téměř dokonale uschlá a mě dochází (v tom snu), že jsem na ni úplně zapomněl a zřejmě ji dlouho nezaléval.

Před pár týdny jsem v bytě u svých rodičů, kde mám také větší množství kytek, které už se mi domů nevejdou, našel také jednu rostlinu, stejně jako v tom snu dokonale usušenou. Na ni jsem ale nezapomněl, kytky tam chodím pravidelně třikrát týdně zalévat. No, musím přiznat, že to nebyl sukulent, bylo to kapradí a to na rozdíl od sukulentů usychá mnohem rychleji. Proč jsem nechal uschnout kapradí, to vysvětlím vzápětí. Začnu od začátku. V Baumaxu mají občas v nabídce takzvaný mix rostlin. Za 39,- nebo za nějakou obdobnou cenu. Je to směs různých rostlin, většinou mladých semenáčků a menších sazenic. Větší by stály podstatně víc. V této směsi byla i kapradina Pellaea rotundifolia, která by měla pocházet z Nového Zélandu, kde roste na skalách. Podle toho, co jsem o ní četl, jsem ji považoval téměř za xerofyt, hodící se mezi sukulenty. Na rozdíl od většiny ostatních pokojových kapradin by neměla mít ráda příliš vlhkou zem, měla by se zalévat až po vyschnutí vrchní vrstvy zeminy. Půda by měla být spíš neutrální, nebo slabě zásaditá.

Když jsem týden po zakoupení této kapradiny znovu navštívil Baumax, zaznamenal jsem, že v oné směsi rostlin jsou téměř všechny tyto kapradiny uhynulé. Aha, asi je přelili, pomyslel jsem si a zaléval ještě opatrněji. Až tak, že uschla. Byly horké dny a rašelina, ve které jsou všechny tyhle rostliny většinou zasazené, rychle vysychá. Chtěl jsem ji sice přesadit, ale při tom množství kytek nějak nestíhám a najednou bylo pozdě. Naštěstí téměř pozdě, protože po přesazení do správné zeminy a pořádném prolití se část listů vzpamatovala a má šanci znovu narůst. Ty v Baumaxu byly tedy také zřejmě uschlé, asi nebyly zvyklé na suché podmínky, které mají v přírodě na skalách.

Je vidět, že je dobré mít jen tolik kytek, kolik jich můžeme mít doma a ne víc na více místech. A ne vždy rostliny reagují tak, jak očekáváme. Jsou z různých pěstíren zvyklé na různé podmínky a na nové, někdy i výrazně jiné, si někdy i delší čas zvykají. Pěstování kytek, ač se to tak většině lidí nemusí připadat, může být také velké dobrodružství, o kterém někdy nevíme, jak dopadne. Doufejme, že dobře pro kytky i pro nás.

Protože fotku té uschlé kytky nemám (asi by příznivce sukulentů stejně moc nenadchla), přiložím poslední Martinovo fotky. Je na nich Monadenium ritchiei (přečíst o něm si můžete ve článku Radky na těchto stránkách). Já měl tuhle kytku jednu doma, o druhou se starám v práci, kde byla také focena. Obě byly zasazeny do směsi zeminy pro sukulenty, písku a pemzy. Ta doma byla v malém květníku, přiměřeném k malé rostlině. Ta v práci v truhlíku ještě s dalšími sukulenty. Domácí krátce pěkně rostla, potom začala živořit, spíš se scvrkávala než přirůstala, až se se mnou letos na jaře definitivně rozloučila. Ta druhá roste až moc, bujně odnožuje a právě teď i kvete. Trochu utiskuje své spolubydlící. Proč se jedné rostlině nedařilo a druhé ano, to nevím. Kromě velikosti květníku a truhlíku o jiném, podstatném rozdílu v jejich životech nevím.

Tak nevím, o čem to dnešní psaní bylo. Moudré úsloví „Všechno je jinak“ může platit někdy i při pěstování našich zelených oblíbenců a „Méně je někdy více“ platí taktéž. J.K.

P.S.I: Teď asi nechtěně popřu poslední přísloví a vysvětlím tím možná i záhadu úspěšného truhlíkového pěstování M.ritchiei. Vidíme to na případech rostlin, které jsme v naší sbírce z těsných květináčků přesadili do keramických misek a vyletnili. Kytky najednou mají dostatek místa na kořeny, narostou jim zde do správné hloubky a šířky a rostliny jsou k nepoznání (změna k lepšímu). Stejně tak tomu bylo asi v případě truhlíku s dostatkem prostoru. Říká se to i u opuncií, že v květináčích kvetou neochotně a sporadicky, kdežto na záhoně vám květy brzy předvedou v plné parádě. I metoda volné kultury na hlubokých záhonech ve sklenících má něco do sebe, kdo byl v Letňanech ve skleníku u Petra Pavelky, jeden takový kladný příklad viděl na vlastní oči. Malé květináčky a mělké bonsajové mističky jsou sice praktičtější než velké mísy, truhlíky či rovnou záhony, ale některé rostliny v nich podle mě spíš přežívají než nadšeně žijí. Ale je to jen můj laický názor a zkušenost. R.

Foto © Martin Hetto, http://blog.hetto.eu/

Summary:

Article about plants in our collections.

Fotografie 2:

1. Cyathia (Cyathias)

2. Monadenium ritchiei