ZEL(e)NÉ LISTY

Snad neškodná úchylka

Asi bych neměla, ale přiznám se vám k jedné své úchylce. Naštěstí je téměř neškodná a pravděpodobně nikomu nevadí. Když totiž procházím městem, i když se bráním sebevíc, moje zraky směřují do oken v přízemí. Nelekejte se, naštěstí nepronikají do niter pokojů, ale zastavují se před záclonami na okenních parapetech. Najdou se tam totiž vzorky rostlin, které lidé pěstují. Moje oči obzvlášť potěší, když mezi africkými fialkami, begoniemi a asparagusy zahlédnou nějaký sukulent a je jedno, jestli je otrněný, či ne. Zrovna předevčírem jsem se zase neovládla a loupla okem do oken úřadu, kolem kterého jsem šla. Tentokrát jsem byla spokojená - jedna sansevieria, 2 výstavní Euphorbia leuconeura, dokonce nějaký kaktus. Přeci jen, sukulenty mají tu výhodu, že od nich můžete odjet na 14 dní k moři a zatímco vám voda (v tomto případě mořská) prospěje, kytkám půjde často k duhu to, že si od vody na nějakou dobu odpočinou.

Jak vlastně tento můj zlozvyk vznikl? Než jsem před mnoha lety se sukulenty a kaktusy začala, chodila jsem pěšky do práce kolem jednoho západního okna v panelovém domě. Nešlo se do něj pokaždé nepodívat, parapet byl plný zjevně hodně starých kaktusů, dnes i odhadnu jejich rodové názvy - Echinopsis, Mammillaria a nejaký cereus. Na zimu vždy někam zmizely (dnes už vím, že pravděpodobně do sklepa), v létě rostliny občas ozdobily i květy (nikoliv slaměné, ale ty nefalšované). Přišla změna zaměstnání, přesto mi to dál nedalo, abych při náhodné procházce městem občas nenahlédla do jiných oken a nehledala tam kytky, u kterých se daly odhadovat jejich názvy. Vlastně taková sukulentní poznávačka. Někdy bylo na kytkách vidět, že si s nimi majitel neví rady, někdy byla poznat velmi dobrá péče (v rámci okenních možností). Podle množství oken se sukulenty odhaduji, že sukulentní rostliny jsou mezi našinci docela oblíbená skupina rostlin, protože předpokládám, že jejich zastoupení se opakuje i v dalších patrech a oknech, které jsou otočené do dvorů a zahrad.

Nakonec, když se zamyslím, zaplaťpánbůh, že ty okenní parapety jsou. Když si nějakou sukulentní kytku pořídíme, nebo když ji dostaneme jako dárek, podvědomě pro ni hledáme to nejlepší místo v našich domovech a to v naprosté většině případů je tam, kde je nejvíce světla. Běda, když podlehneme dojmu, že sukulent je jako jiná pokojovka a může třeba stát v rohu na televizi. Tím bychom jí připravili pomalou nehezkou smrt. Nejdřív by se nezdravě vytáhla, ztratila by svou původní estetickou hodnotu a pokud by neuhnila, skončila by nakonec někde v popelnici. Na oknech, tedy pokud nemáte přímo za sklem stoletý hustý strom, má šanci alespoň na chvilku přes den vidět slunce, na které je ze své původní domoviny zvyklá. Rostlina to potvrdí svou snahou natočit své tělo či listy směrem, odkud životodárné paprsky přicházejí.

Pokud tedy někdy uvidíte nějakou vysokou osobu, jak vám zírá za bílého dne (v noci by mohlo jít o sprosté voyerství, které odsuzuji) do okna, nelekejte se. Její zraky směřují jen pár centimetrů za sklo na vaše zelené miláčky, nic víc ji nezajímá. Snad jí to odpustíte, protože si nemůže pomoci… R.

Summary:

About succulent plants at windows.