ZEL(e)NÉ LISTY

Proč vlastně pěstujeme rostliny II.

Jednou jsem slyšel, nebo četl o tom, že k tomu, aby byl člověk spokojený, potřebuje se úspěšně realizovat ve třech věcech. Ve vztazích s lidmi, které kolem sebe má, v práci, která ho živí a ve svých zájmech, které mu také ve velké míře přinášejí radost i naplnění. Protože jste na stránkách Zelených listů, jistě správně předpokládáte, že prvními věcmi (byť sebevíc důležitými) se zabývat nebudeme. Dnes bude napsáno pár vět o té poslední - zájmech, protože lze předpokládat, že s návštěvníky těchto stránek nás pojí stejný zájem, zájem o rostliny.

Na každém zájmu je pěkné, že si ho vybíráme sami. Pokud je nám vnucován, rychle naším zájmem přestává být. Asi také raději děláte to, co můžete, než to, co musíte. Jsou- li vaším koníčkem rostliny, je tedy na vás, jaké rostliny a kde si vyberete a kolik jich máte. Protože jsou to ale živé bytosti, byť jejich život je postaven na trochu jiných principech než živočišný (a o to je to pro některé z nás lákavější a zajímavější), pokud chceme, aby nám rostliny dobře rostly, musíme se o ně dobře starat. Tady to moci někdy přechází v museti a k tomu, aby člověk propadl rostlinám jako svému velkému, někdy životnímu zájmu, návyku či posedlosti, je třeba pro tento zájem mít i dostatek času, místa, nějakých znalostí a peněz, ale především dostatek lásky k rostlinám. Nevidět v nich jen dekoraci do bytu, která se rychle a snadno vymění, ale živé bytosti, které zahrnujeme k tomu všemu, s čím (kým) vším, chceme prožívat své životy.

Protože by každý měl psát o tom, co zná ze své zkušenosti, už posledně jsem se zmínil, že tento (možná více méně divný) článek bude patřit rostlinám pěstovaných v bytech. Když si tedy svůj byt už bez přítomnosti nějaké rostliny nedovedeme představit, je na nás, abychom vybrali, jaké a kolik si jich pořídíme. Omezeni jsme prostorem, počtem oken a také tolerancí či netolerancí těch, kteří s námi žijí a kteří pro kytky nemusejí mít stejné pochopení. Možná trochu i penězi, vždyť některé obzvlášť pěkné a vzácnější rostliny nemusí být nejlevnější, ale dnes začíná být pravidlem pravý opak, do nedávna vzácnější a dražší rostliny lze sehnat často opravdu jen za pár korun.

Zájem o pěstované rostliny je často návykový a někdy se stává potřebným tak jako voda a vzduch. Někdo ho umí udržet v přijatelných mezích, někdo zaplní každé volné místo na okně, u okna, prostě všude tam, kde jsou kytky ještě ochotné růst. Sám jsem to dotáhl na více než dvěstě rostlin v poměrně malém bytě dva plus jedna. To je myslím na tyto omezené prostory už důkaz pěkné kytkové závislosti.

V uvedeném počtu vedou tilandsie, které se dají i v bytech dobře pěstovat. Jejich velkou předností je, že nepotřebují zem. Odpadá přesazování, vysypaná hlína, spousta květníků. Na druhé straně si myslím, a na to musím upozornit, že právě tilandsie patří mezi návykové rostliny. Ne tak jako tabák, kafe a další. Ale ten, kdo objeví jejich originalitu, jedinečnost, krásu a zvláštnosti se asi s pěstováním jediné rostliny nespokojí. Jasně, sukulenty jsou také velmi návykovými rostlinkami, zvlášť některé z nich. Pro mě konkrétně havorcie, se kterými se „znám“ o hodně méně než s tilandsiemi. Stále se při tom seznamování přesvědčuji, jak jsou někdy nevyzpytatelné. Na druhé straně jsou to krásné malé rostliny, svými rozměry do bytů téměř ideální.

Nesmím zapomenout na malé druhy aloí, gasterie a jiné menší druhy sukulentů, které se u mě zabydlily nebo spíš zabydlují. Nevyhýbám se ani rostlinám nesukulentním i když ty jsou v drtivé menšině.

To, že se my lidé a rostliny od sebe zase až tak moc nelišíme, dokazují i naše společné potřeby, byť jsou v jiné míře. Světlo, vzduch, voda, přiměřené teplo, potrava. Jak to má s rozdělením těchto potřeb každý z nás, ví nejlépe on sám.

U tilandsií a sukulentů je světlo a vzduch tím podstatným. Stejně tak voda, i když někdy v množstvím velmi malém. A potrava? To občasné přihnojení u těchto rostlin bývá symbolické.

Je tu ještě jedna společná potřeba. Jsem přesvědčen o tom, že jak lidem, tak i rostlinám se lépe daří, když je má někdo rád, když se o ně zajímá.

Pro pěstování rostlin ještě potřebujeme něco dost důležitého. Uvedu příklad, spíš odstrašující, přímo ze života. Na nedávné výstavě „Dny tilandsií“ jsem si koupil krásnolistou orchidej Macodes petola. Být tak úplně krásná dlouho nevydržela. Najednou se jí začaly deformovat nejmladší listy, některé dokonce opadaly, v jiných se začaly objevovat otvory. Žádné škůdce jsem neviděl, ale došlo mi, že o pěstování této rostliny vůbec nic nevím. To se asi občas stane většině kytkomilných lidí, nějaké rostlině neodolají, už ji mají doma a teprve potom zjišťují, co vlastně potřebuje. Dnes to jde naštěstí lépe než dřív, máme tu internet a Google, kde se mi po zadání jména rostliny objevilo pár článků v angličtině. Díky další internetové vymoženosti se článek sice neobratně, ale aspoň nějak dal přeložit do češtiny. Rostlinu jsem dal do většího stínu, začal dvakrát denně rosit....A před pár dny na ni objevil slimáka, který si na ní celou tu dobu pochutnával.

Ano, pro úspěšné pěstování rostlin o nich potřebujeme něco vědět, v nejlepším případě ještě dřív, než si je přineseme domů. Jak jsem právě prozradil, já to tak dost často nedělám a nějaké vědomosti k tomu, aby se kytce dařilo, sháním až dodatečně. Pro ty, kdo mají odpovědnější přístup a chtějí se o rostlině něco dozvědět dřív, než se pro ni rozhodnou, bych se rád v příštím pokračováním zmínil o knihách, ve kterých se můžete dovědět něco o tilandsiích. Možná si časem také nějakou pořídíte. J.K.