ZEL(e)NÉ LISTY

Oida úden eidós

Je roztomilé, smutné i legrační zároveň, jak jsme my lidé různí a jak stejná věc v nás vyvolá zcela opačné reakce. Z mnoha příkladů mám zrovna teď na mysli různý přístup k samohodnocení vlastního stupně chápání složitosti světa, který nás obklopuje. Filosof a moudrý muž Sokrates se k tomu například již před lety postavit čelem svým prohlášením „Vím, že nic nevím“ (řecký originál jeho citátu je v názvu článku). Já jsem zrovna před několika dny zjistil, že jsem na tom stejně, dokonce ne-li hůř.

Jsou mezi námi tací a nejsou to jen děti, kteří po zvládnutí malé násobilky o sobě dokáží tvrdit, že rozumí matematice. Nebo po vystoupání na žebřík o několika schůdcích prohlásí, že pochopili, jak vypadá svět shůry. V našem pěstitelském mikrosvětě to není tak křiklavé, přesto občas zažijeme stejná prohlášení o zvládnutí, všepochopení nebo aspoň dokonalého vysvětlení nějakého detailu kolem našich sukulentů. Je to pochopitelně každého věc, jak sám sebe prezentuje ostatním, já to mám jinak. Tím, že jsem se (někdy až bohužel) pořád musel něco učit nebo doučovat, stále jsem při tom něco objevoval. Nakonec jsem se smířil s tím, že už ne všemu budu rozumět a ne všechno pochopím. Jako příklad uvedu právě svůj zážitek z tohoto týdne.

O tom, jak nás naše zelenolistové publikování někam posouvá, jsme psali už několikrát. Někdy to má blahodárný účinek na určitou skupinu kytek (po posledním článku o Bulbine sp. JAR jsem část našich bulbin přesadil!), někdy to vyprovokuje malou inverturu (co vlastně z této skupiny sukulentů máme ve sbírce) a jindy to vyprovokuje ke shánění literatury, aby se člověk-pěstitel dovzdělal. A pochopil víc, než chápe, aby zase na konci objevil že, čím víc se doví, tím objeví další věci, kterým nerozumí.

To byl příklad posledního článku na ZL o lachenálii. Proběhla inventura, je naplánované velké jarní přesazování a následné výměny s dalšími pěstiteli a také sehnání jedné vědecké práce na téma Fylogenetické vztahy rodu Lachenalia. Jak jsem si předtím myslel, že trochu už lachenálie znám a domníval se, které k sobě „patří“, po přečtení této práce mohu klidně podepsat Sokratovo prohlášení. I já nic nevím a něco se už ani nikdy nedovím, jsou to metráky informací a k tomu všechno souvisí se vším. Pokusil jsem se přečíst celou tu zajímavou mnohastránkovou zprávu, trochu jí porozumět a něco si z ní vzít. Už několikrát jsme psali, že odborníci posuzují oprávněnost druhů a jejich vzájemné vazby pomocí moderních metod zkoumání buněčného jádra. Tady jsem zkusil poodhalit něco z těchto metod a mám v tom větší guláš než předtím.

No posuďte – autorka zmíněného článku posuzuje zhruba 120 druhů rodu Lachenalia a další příbuzné druhy z čeledi Hyacinthaceae třemi skupinami metod – cytogenetika, molekulární genetika a fylogenetika. Začal jsem bádat, o čem vlastně jsou. A pak se to začalo košatit – cytogenetika je hlavně o chromozomech, takže mitóza, meióza, polyploidie – začal jsem se pomalu ztrácet a řekl jsem si, dobře, tak tedy chromozómy jsou pro mě složité. Pustil jsem se do molekulární genetiky – ta se točí kolem DNA (to jsem si ještě pamatoval-deoxyribonukleová kyselina), ale její extrakce, koncentrace, gelová elektroforéza, PCR – a byl jsem.....tam, kde s chromozómy. Metody z fylogenetiky už jsem bral ze setrvačnosti a skončilo to vlastně stejně.

Abych si aspoň něco z těch několika (hodně) hodin botanického samostudia a louskání onoho článku odnesl – oněch moderních metod je hodně, některé se vzájemně potvrzují, některé se naopak neprotnou. Ale už vím, že členění druhů, jejich spojování do příbuzenských skupin a dále do rodů a vyšších celků není zdaleka podle vnějšího vzhledu a nějakých námi amatéry snadno vypozorovatelných znaků. Je to výsostně vědecká (i když někdy překvapivě nejednoznačná) záležitost. A tak aspoň v rámci nějakého pořádku je nyní rod Lachenalia fylogeneticky členěn do 4 hlavních skupin a 14 podskupin. Opravdu a definitivně zahrnuje i bývalý rod Polyxena. Dokonce jistý vývojový strom naznačil několik chybějících míst a je tedy možné nalezení a určení dalších druhů, jako logických článků do mozaiky rodu Lachenalia.

Je pár lidí v naší republice, kteří si o mně myslí, že v rámci pěstování cibulovin jim také rozumím. Musím je zklamat – vím, že nic nevím – a navíc jsem pochopil, že už to u mě lepší nebude. J.