ZEL(e)NÉ LISTY

Tylecodon singularis (R.A.Dyer) Toelken (1978)

Tuto rostlinku jsem dostal před 2 lety od př. J. Hušnera, jehož zelené ruce namnožily už nejednu specialitku z říše sukulentů. Znal jsem ji jen z obrázků v monografii od Jaarswelda a Koutnika (2004) a tak jsem pochopitelně zajásal, neboť  pro člověka odsouzeného k trvalému nedostatku místa pro kytky je takováhle vzácná miniatura vždycky vítaným přírůstkem.

Po druhém přezimování jsem se odvážil vyjmout Tylecodon singularis z květináčku a prohlédnout si nejen jeho řepovitý kořen, ale i spodní stranu listu, která se za normálních podmínek pěstování pozorovat nedá.

Druh pochází z malého území poblíž Rosh Pinah v Namibii, což je velmi suchá oblast kde naprší nejvýše 150 mm srážek za rok. V této hornaté krajině blízko Atlantiku jsou rostliny přizpůsobené příjmu vody z mlhy, což bývá hlavní příčinou obtížného pěstování v kultuře.

Je to drobná vytrvalá bylina s velmi krátkým dužnatým stonkem a podzemními řepovitými kořeny. V přírodě během vegetace vytváří zpravidla jediný list (v kultuře dva až 4), jehož čepel je okrouhlá, 5 až 8 cm široká, často vydutá, nahoře zelená a žláznatě chloupkatá, dole zpravidla purpurově červená a spíš hladká. Srdčitý až ledvinitý tvar listu spolu s kratičkým řapíkem je v rámci rodu jedinečný, nezaměnitelný. Květy vyrůstají v řídkých hroznech na vzpřímených stopkách, mají miniaturní kalich a zhruba 15 mm žlutozelenou úzkou trubku se silně podvinutými cípy.

Jak už jméno rostliny napovídá (singularis = ojedinělý), je Tylecodon singularis opravdová přírodní i sbírková rarita. Pěstování vyžaduje extrémní opatrnost při zálivce, jako substrát je vhodná čistá pemza, listy mohou vydržet skoro celou sezónu, ale letní vegetační klid je vhodný, jako u většiny tylekodonů pěstovaných na severní polokouli.

Pokud chceme mít jistotu, že tato vzácnost přežije první dva roky od výsevu, pak zaléváme po celý rok (při min. teplotě 15 ^oC), ale vždy až po vyschnutí substrátu a opravdu jen malými dávkami vody. Pokoušel jsem se listy pravidelně (navečer) rosit. Zřejmě to bylo v pořádku, žádné negativní změny jsem nezjistil. Když je kaudex alespoň 3 cm dlouhý a více jak 1 cm široký, je to známka jisté zralosti a schopnosti přežít dlouhé letní období sucha. List vadne a usychá zvolna, v dalším růstovém období se obnovuje z drobounkého pupenu na zakrnělém stonku, který spíš připomíná tlustý řapík. Množení se provádí výsevy, v literatuře se uvádí, že semenáčky mají hlavní období růstu od listopadu do března. V pojmenování druhu existuje jediné synonymum, a to  Cotyledon singularis R.A.Dyer (1970).

Text a foto: J.Gr.,

http://sukulenty.webnode.cz

Summary:

Description and experiences with growing of Tylecodon singularis from Namibia.