Pachypodium densiflorum - jak bylo a nebylo
Pachypodium densiflorum Baker - jak bylo a nebylo
Fotografie 1:
1. Pachypodium densiflorum
2. Květy (Flowers)
..............................................
V životě sukulentářském se stávají různé události. Raduje se z prvních vyklíčených rostlinek, z prvních vypěstovaných semenáčků a následně z vitálních dospělých rostlin a jejich prvních květů. Bohužel náš život není jen permanentní kvetoucí zahrada. Pokud se chceme dočkat zdravých silných rostlin, měli bychom je průběžně sledovat a to ne jenom v jejich růstové fázi, tedy někdy od jara do podzimu, ale také v době kdy prožívají stav klidu - dormance. Málokdo otevřeně přizná ,že mu uhynula nějaká vzácnost, "drahá" rostlina v obou slova významech. A navíc, když se už už zdá, že jej nic nemůže překvapit a pěstování určitého druhu má, jak se říká, v malíku.
Pachypodium densiflorum je velmi populární a dnes již mnohem dostupnější sukulentní rostlina s krásným ztloustlým vzhledem, jak jistě můžete lehce posoudit z fotografií. Obzvláště pohledná v dospělosti, kdy její epidermis dostane úžasnou stříbřitou barvu.Zcela jistě ji nepřehlédnete na žádné návštěvě u specializovaného prodejce, či na výstavě, kde bývají ke shlédnutí i velmi staré kusy. Kvete nádhernými žlutými květy na dlouhých stopkách.
Mé pachypodium bylo se mnou zhruba 3 roky, během nichž se neobjevil jeden jediný problém. Spokojeně si rostlo v hliněné misce ve velmi lehkém substrátu ze směsi pemzy, perlitu, drti a rašeliny. Zvykl jsem si vidět jej v době odpočinku poněkud scvrklé, především ve spodní části. Ale ani v tuto dobu, na okně v bytě, nebylo nikdy úplně bez vody. Stačilo v zimě 1x za měsíc lehce prolít substrát a zjara, někdy v březnu, se každoročně začly na koncích větví objevovat první čerstvé lístky. Poslední léto minulého roku se poprvé objevily i květy. Snad mě chtěla naposledy potěšit, nebo něco na ten způsob…
Prvotním příznakem, který už naznačoval, že se s pachypodiem něco děje, byla míra svraštělosti ve spodní části. Předtím jsem tomu nevěnoval příliš pozornosti, protože jsem věděl, že je to v tuto dobu normální a vždy se z toho dostalo. Nedobrý pocit však nastal při důkladné kontrole ohmatáním. Za těch pár let, co tyto rostliny pěstuji, už vím, co to může znamenat. Na omak velmi měkká až blátivá spodní část mě nenechala na pochybách ani minutu. Hniloba. To snad ne!
Vytáhl jsem ji ze substrátu, snad jsem si myslel, že ji ještě zachráním. Kořeny naprosto suché, opadavé, nad kořeny však neuvěřitelně měkká až blátivá spodní část pachypodia. Konec. Finito. Hniloba postupuje velmi rychle. Během krátkého zaváhání není v podstatě co zachraňovat. Jediné, co mě alespoň trochu těší, je to, že hniloba zcela neprostoupila celou rostlinou. Zkusím vrcholové řízky zakořenit. Když se tak ohlížím za "náhlou smrtí" pachypodia, popravdě vůbec netuším, kde se stala chyba, co jsem zanedbal, co bylo špatně.
Asi toto povídání moc nezapadá mezi ostatní pozitivní články tady na ZL, kde se rostlinkám daří, kvetou a vůbec zdárně prosperují. Ale bohužel, rostliny také chřadnou a hynou... Na závěr, snad trochu pozitivní, bych chtěl říct, že těch pár řádek může být pro někoho prospěšných v tom, že i v době dormance se vyplatí pečlivě sledovat veškeré "nenormální" náhlé změny vzhledu rostlin.
P.S. Asi málokdo bude mít tu možnost někdy vidět rozřezané pachapodium. Na obrázcích je názorně vidět velký rozsah hniloby. A je to opravdu divný pocit řezat do takovéto nádherné rostliny, i když je už vlastně mrtvá.
Text a foto J."Pepa" Šedivý
Summary:
Experiences with growing of Pachypodium densiflorum from family Apocynaceae.
Fotografie 2:
1. - 3. Zákrok na poslední chvíli (Intervention in last minute)
Fotografie 3:
1. Hniloba
2. Konce větví (Top of the branches)
3. Konec (The end)
