Nananthus vittatus
Nananthus vittatus
Po dobrých zkušenostech s pěstováním a tvarováním rostlin rodu Trichodiadema jsem téhle droboti z jihu Afriky nějak přišel na chuť. Ne všechny druhy mesemb mají kdovíjaké kořeny, ale na Nananthus vittatus je v tomto ohledu spolehnutí. Zprvu mne odrazovaly jeho poměrně velké listy, ale zkusil jsem s tím postupně něco udělat.
Než jsem začal s povysazováním kořenů nad povrch substrátu, musel jsem se obrnit trpělivostí a nějaký čas vyčkávat, až pod zemí náležitě ztloustnou. Když se mi zdál jejich objem dostatečný, vytáhl jsem je nad zem, aby si zvykaly na světlo. Radost mi kazila skutečnost, že dužnaté listy s bílými brvami na povrchu narůstaly z krajních větví neustále i směrem dolů a téměř zakrývaly to, co mělo být mojí pěstitelskou pýchou. Krajní větvičky jsem proto zkrátil radikálním řezem, vedeným do staršího dřeva, kde už zpravidla rostlina znovu neobráží.
Rostliny pěstuji na trochu přistíněném místě skleníku, na podzim je ale přesouvám blíže světlu. Vydržely by samozřejmě
i přímé slunce, ale v tom případě rostou pomaleji, občas i zastaví růst a spodní listy mnohem více zasychají. Vodu jim dávám od jara do podzimu podle počasí jednou za týden nebo 14 dnů, na podzim zalévám pravidelně, jakmile substrát vyschne. V té době se obvykle objevují poupata, z nichž se květy naplno rozvíjejí pouze za mimořádně slunečných dnů. Pokud je zataženo, zůstávají zavřené a nedají se oklamat ani přenesením do tepla jako např. rostliny r. Faucaria. V zimě po odkvětu zalévám v mírných dávkách, ale poměrně často, protože v tomto období narůstá nejvíce nových listů. Protože rostliny nepřihnojuji a půdy v mělkých miskách není mnoho, listy se postupem času začnou zmenšovat. Rostlina na fotografii je v misce pěstována asi 10 let, a za tu dobu se její listy zmenšily asi na třetinu původní velikosti.
Staré listy odspodu průběžně žloutnou, měknou a následně zasychají. Jednou za čas je s pomocí nůžek odstraňuji, protože samy neodpadnou. Rostlina potom vypadá lépe a vlnatky si musí hledat jiný úkryt. Když se rozhodnu krátit větve za účelem jejich rozkošatění, vždy tak činím v místech, kde jsou větvičky už dřevnaté. Do úplně starého dřeva ale nemá cenu řezat, protože už z něj zpravidla nové výhony nevyraší. Ani tak není těch nových výhonů příliš velké množství, jak bývá zvykem například u trichodiadem.
Nevyzpytatelné jsou rostliny Nananthus vittatus v násadě poupat. Při naprosto stejné péči některé nevykvetou třeba 2-3 roky po sobě, jiné mají 1-2 kvítky a hotovo. Když k tomu nevyjde počasí, květy ani nespatřím. A pak přijde rok jako ten letošní, a rostliny jsou květy doslova obaleny. Když už ale vykvetou, tak obvykle od konce října do počátku prosince, opožděnci dokvétají ještě po novém roce. Ihned po odkvětu poupata odstraňuji. Jakmile 
totiž zaschnou, zatáhnou se hluboko mezi listy a jen těžko se odstraňují bez poškození okolních listů.
Kromě občasných hnilob kořenů, způsobených následkem dlouhodobého přemokření substrátu, nečiní pěstování této rostliny problémy. Snad je dobré ještě připomenout, že není vhodné ponechávat rostliny dlouho nasucho, protože oproti trichodiademám reagují často zaschnutím kořenů a měknutím povytažených kmínků.
Domnívám se, že Nananthus vittatus je rostlina vhodná i pro začínající pěstitele, ale především pro všechny, kteří mají málo místa za svými okny. A samozřejmě pro lidi vybavené určitou dávkou trpělivosti, bez níž nikdy pořádného výsledku nedosáhnou.
J. Janda, www.sukulenty.estranky.cz
Fotografie:
1.Nananthus vittatus - bonsaj
2.N.vittatus
3.Listy a květy
4.Květ
