Kalanchoe sexangularis
Na jihozápadním okraji africké příkopové propadliny, v Mozambiku, Zimbabwe a v Transwaalu můžeme potkat nejednu rostlinu z rodu Kalanchoe. Přiřadit konkrétní k nějakému druhu je obtížné. Jak to bývá v rodu Kalanchoe obvyklé, podobnost některých druhů je veliká, dá se říct, že se jedná o dvojčata. Jedinými rozlišujícími charakteristikami jsou obvykle naleziště a květenství
V případě Kalanchoe sexangularis se nám schází 3 druhy blízce příbuzné a vcelku těžce odlišitelné. Jedná se ještě o druhy K. petitiana A. Richard (1847, synonymum: K. longiflora. var. coccinea) a třetí druhem je K. longiflora Schlechter ex J.M. Wood (1903). Jejich naleziště jsou rozdílná, ostatní znaky je velmi neprůkazně oddělují.
Kalanchoe sexangularis má stonky lysé, výšky od 20 do 100 cm, vzpřímené, táhle kuželovité, někdy 2 – 6 úhelné. Stonky na bázi dřevnatí a rozvětvují se (rozlišující znaky), je jich jen pár a jsou načervenalé. Listy jsou masité, více méně stopkaté, někdy drážkované, široce eliptické až protáhle vejčité, v horní části stonku až objímavé, barvy zelené až temně rubínové. Rozměry listů jsou 5-13 x 3-8 cm. Listová čepel má tupý až okrouhlý vrcholek, báze je srdčitá až klínovitá. Okraj je vroubkovaný, zvlněný s několika zubatými laloky. Květenství vytváří rozvolněné, vrcholové, ploché laty, dorůstající výše do 30 cm. Samotné květy jsou 8-13 mm dlouhé, zelenožluté až čistě žluté, k vrcholku až lososové barvy. Trubka je 4 úhelná válcovitá trubka, cípy okvětí jsou vejčitě až polokulovitě zaoblené. Horní řada tyčinek je vyčnívající.
Tolik popis. Můžeme se setkat s mnoha fotkami, které ukazují téměř shodné rostliny. Porovnáním popisu s botanickou kresbou jsem nakonec určil i svou rostlinu.. Její růst je pozvolný, nepřerůstá. Snáší snadno letnění. Dokonce mnohem lépe vypadá. Po jarní sezóně je celá zelená. Na plném slunci postupně v průběhu jednoho měsíce získává temně rudý nádech, který se šíří od okrajů listů do jejich středu. Stonek je načervenalý po většinu roku. Rostlina mi ještě nekvetla. Odnožováním z báze vytváří keřovité skupiny. Na podzim vydrží dlouho venku, před mrazy ale rozhodně rostlinu uklízím. Přezimuje nejlépe v chladu, tj. mezi 8 –10 oC, na světle. Vyžaduje maximum světla, ale přitom ji nečekané zimní slunce, které vysvitne po temných dnech, popálí listy i růstový vrcholek. Přestože ji přezimujeme v chladu, musíme jí dopřát občas zálivku. Ta musí být velmi uvážlivá, aby nedošlo k zahnívání nebo naopak k uschnutí rostliny. Po zimě se však rostlina snadno vzpamatovává, rychle zceluje své rány a stává se zas krásnou.
Je zajímavé, že ač je tato kalanchoe nalézána na kamenitých stráních ve stínu a polostínu stromového a keřového buše, jako většina kalanchoí u nás vyžaduje maximum světla, jinak zůstává pouze zelená. Tak to už u kalanchoí chodí. Ty, které světlo potřebují, ho chtějí maximum. Ty ostatní vyžadují stín, nejen aby přežily, ale aby také ukázaly svou zase trochu jinou krásu.
J.Vegner, www.krasa-netresku.blog.czSummary:
Description and experience with growing of Kalanchoe sexangularis from family Crassulaceae.
