ZEL(e)NÉ LISTY

Hoya lanceolata ssp.bella aneb pozor na letící voskovku

Čeleď klejichovité ( Asclepiadaceae – dnes už Apocynaceae ) obsahuje kolem dvoutisíc druhů, některé z rostlin této čeledi už byly na Zelených listech Radkou a Jirkou představeny a já bych chtěl přidat další - Hoya bella, tedy  správně nezkráceně Hoya lanceolata subsp. bella.  Je to asi nejznámější příbuzná všem známé voskovky Hoya carnosa.

Obě jsou známé svými lesklými sukulentními listy a krásnými květy. Na rozdíl od téměř nezničitelné, popínavé a větší „carnosy“, je H.bella trochu choulostivější, není popínavá a její větvící se výhony jsou převislé, ideální do závěsných květníků. Menší listy rostoucí ve dvojicích na tenkých  větvích  svým tvarem trochu připomínají bodec kopí. Jsou sytě zelené, na přílišném slunci žloutnou. Květy rostoucí v okolíku jsou sněhově bílé, až zdánlivě jako z porcelánu s růžovofialovým středem, který zase vypadá jako skleněný. Podle mě jsou to jedny z nejkrásnějších květů v rostliné říši. Když kvete Hoya carnosa, uvědomíte si díky její vůni, jak pravdivé je někdy rčení, že všeho moc škodí. Když kvete H.bella, musíte si strčit nos až těsně k jejím květům, chcete - li ucítit její slabou vůni. Zato zjistíte, že je velmi příjemná.

Hoya bella mě zaujala na první pohled v okamžiku, kdy jsem ji kvetoucí uviděl v práci u jedné kolegyně. A tak když odkvetla ( byla to poměrně malá rostlina, rostoucí jen z jedné větve ), vyprosil jsem si řízek s dvěma páry lístků. Za nějaký týden ve vodě pustil dva, tři kořínky a krátce na to jsem ho zasadil  do propustné zeminy s trochou písku. K mé radosti celkem rychle přirůstala, sama se začala rozvětvovat. Za rok se z téhle jediné větvičky stal pěkný keřík, na kterém se objevily i první květy. V okolíku jich bylo nejdřív menší množství, asi tak pět. Později, jak mohutněla, kvítků přibývalo.
U Hoya carnosa květy vyrůstají zvovu na těch samých květních stopkách, každý rok znovu. Hoya bella  kvete na konci mladých větviček a květní stopky s celým květem po odkvětu opadají.

Nároky nemá velké, i když na rozdíl od „carnosy“, která vám ve sklenici s vodou poroste i pokvete řadu let, chce zasadit do propustného substrátu. Ve vegetačním období doporučuji častěji, ale opatrně zalít a občas přihnojit. Nedostatek vody se viditelně projeví na povrchu listů. V zimě je vhodná méně častá zálivka a teploty nad patnáct stupňů, z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že dobře přezimuje i při teplotě kolem dvaceti stupňů. Má ráda dostatek rozptýleného světla po celý rok.

Když jsem se na internetu snažil najít, odkud pochází, našel jsem hned několik lokalit - Jáva, Indie, Thajsko, Barma. Rostlinka je tedy původem z hodně exotických míst a k tomu ještě přidejte její květ, který působí téměř jako z jiného světa. Po několika málo letech byla má první rostlina této voskovky, ač původně rostoucí stále z té jedné větvičky,  tak rozrostlá a těžká, že spadla z kuchyňské linky. Při tomhle pádu se dost polámala a z jejích ulomených větviček vytékala mléčná tekutina, lepivá a z podlahy špatně odstranitelná. Lépe je tedy vzrostlejší rostliny buď včas přesadit do většího a těžšího květníku, praktičtější je provést zmlazující řez a obdarovat případné zájemce o tuhle krásnou voskovku.    J.K.

Fotografie:

1. Hoya lanceolata ssp.bella

2. Větve a listy

3. Květenství

4. Květy

5. "Skleněný" střed květu

6. Střed květu z boku

7. Hoya carnosa