ZEL(e)NÉ LISTY

Haworthia tessellata Haw.

 H. tessellata  (podrod Hexangulares Uitewaal ex M.B. Bayer) byla popsána A. H. Haworthem v roce 1824 a v Evropě se poprvé objevila v Anglii v roce 1822. Jméno „tessellata“ znamená „s čtvercovým vzorem“ a odpovídá síti světlejších a tmavších linek na vrchní straně listu. Svým areálem výskytu představuje jeden z nejrozšířenějších druhů rodu Haworthia. Vyskytuje se na území, které odpovídá přibližně desetinásobku rozlohy České republiky, od jižní Namibie po Lesotho a Jižní Kapsko.

Ve  sbírkách sukulentů se jedná se o velmi známou a poměrně často zastoupenou rostlinu. Vzhledem ke snadnému pěstování a k toleranci takových podmínek, kterým se již jiné rostliny odmítají přizpůsobit, nebývá považován za atraktivní druh. Ale to jen do chvíle, než máme možnost spatřit a porovnat několik rostlin z různých lokalit vedle sebe. Zvláště mají-li dostatek světla a čerstvého vzduchu, vynikne fascinující variabilita rostlin, které se navzájem liší ve velikosti a barvě těl a zejména kresbou jednotlivých listů. V přírodě vyhledávají velmi suchá stanoviště, často s vyšším slunečním zářením než jiné haworcie a srážky se vyskytují nárazově během roku. Za podobných podmínek se ve skleníku můžete těšit jejich nevšední krásou.

Na základě odlišností, jako například počet podélných linek na vrchní straně  listu,   bylo  v minulosti  mnoha  autory   popsáno  přes  dvacet  různých taxonů, které dnes řadíme mezi synonyma H. tessellata. Díky podobnosti listů byla v roce 1976 M. B. Bayerem v jeho knize Haworthia Handbook přiřazena jako poddruh k H. venosa (Lam.) Haw. Hlavním znakem, kterým se však subsp. tessellata odlišuje od subsp.  granulata, subsp. venosa a subsp. wolleyi, je to, že jako jediná odnožuje pomocí tak zvaných stolonů, což jsou podzemní kořenové výhony, na jejichž konci se vytváří odnože. Při pěstování na dostatečně volném prostoru se odnože mohou objevit až ve vzdálenosti 50cm od mateřské rostliny. Tento  charakteristický   znak   odnožování   se shoduje s H. nigra (Haw.) Baker a H. limifolia  Marl. Areál H. nigra se s H. tessellata prolíná v Jižním a Východním Kapsku, H. limifolia na obě navazuje dále na východ a pokračuje do Natalu až k hranicím s Mosambikem. U mnohých autorů proto převládá názor, který sdílím, že H. tessellata nepatří do nejbližšího příbuzenstva H. venosa, ale představuje samostatný druh.

Měl jsem možnost prohlédnout si sbírku asi sto padesáti rostlin H. tessellata z osmdesáti různých lokalit a uchvátila mne jejich tvarová i barevná rozmanitost, kterou jsem, jako mnozí z vás, neočekával. Od té doby jsem se na tyto „známé“, ale přesto neobvyklé rostliny zaměřil a asi padesát lokalitních forem již obývá mou sbírku. Několik výrazných typů ilustrují doprovodné fotografie, avšak na mnohé již nezbylo místo. Například rostliny z farmy Smorenskadu (V Springbok) se vyznačují výraznou síťovanou kresbou. Jedinci z přírodní rezervace Akkerendam u města Calvinia jsou téměř černí a asi 120km severozápadně na farmě Brakfontein pokrývají tmavá těla H. tessellata  bílé bradavičky. A tak mohl bych pokračovat….   Jakub Jilemický, www.haworthia-gasteria.com

Fotografie byly pořízeny během návštěvy ve sbírce Michala Sussera (Soběslav).

Fotografie:

1. Haworthia tessellata, Farm Spitzkop

2. Haworthia tessellata, Moderpoort

3. Haworthia tessellata, Steinkopf

4. Haworthia tessellata, Poffader

5. Haworthia tessellata, Akerendam

Pozn. red. ZL:

Přestože se snažíme na ZL dodržovat pravidlo neuveřejňovat již jednou uvedené články, v tomto případě děláme rádi výjimku, neboť se domníváme, že jde o velmi kvalitní text od předního českého odborníka na rod Haworthia - Jakuba Jilemického. Pro úplnost doplňujeme, že tento článek byl již zveřejněn v odborném českém časopise Kaktusy (v 1.čísle ročníku 2003), jehož dostupnost je pro většinu nových zájemců o rod Haworthia zpětně obtížná. V článku byly použity jiné fotografie.