ZEL(e)NÉ LISTY

                  Euphorbia leuconeura - téměř ideální pokojová rostlina

Tento druh popsal pan Boissier v roce 1862. Měl by se vyskytovat na Madagaskaru, přesné naleziště není známo a je otázkou, zda není vlastně vyhuben.

Rostliny rodu Euphorbia mne nikdy nijak zvlášť neupoutaly. Snad jen E. decaryi a podobné přízemní druhy. Až jednou jsem si všiml velice zajímavé rostliny, která rostla za oknem přízemní kanceláře v Hálkově ulici č. 12. Upoutala mne svým asi 30 cm vysokým kmínkem, který nesl korunku listů, zkrátka taková malá palmička. Jméno této rostliny jsem tehdy neznal a vlastně mne ani nenapadlo, že by se mohlo jednat o sukulentní rostlinu. Až při pročítání literatury – myslím, že to byl časopis Kaktusy – jsem si v duchu spojil rostlinu na obrázku s neznámou „palmičkou“ za oknem kanceláře. Ale pořád ještě jsem nezahořel touhou tuto rostlinu vlastnit.

Po nějaké době jsem se účastnil malého zájezdu kaktusářského klubu v Plzni. Na jednom z míst, které jsme navštívili, jsem na ni narazil. Vcelku malá rostlinka, která mne zaujala krásným bílým pruhováním na temně zelených listech – juvenilní listy E. leuconeura. Vzhledem k nízké ceně, asi 20 Kč, jsem si jeden z nabízených semenáčků zakoupil. Doma pak putoval do skleníku, kde zakotvil mezi ostatními kaktusy a sukulenty. Protože rostlinka měla střídavý zálivkový režim a plné, ničím nefiltrované sluníčko, nevypadala na podzim nijak extra. Sem tam nějaký připálený list, přírůstek téměř žádný, zkrátka putovala jako ostatní rostliny na zimoviště.

Nějaký čas od zazimování jsem při listování časopisy opět narazil na text o E. leuconeura. Po přečtení článku jsem vyrazil na obhlídku zimoviště a rostlinu přesunul na parapet do kuchyně a zalil. Asi za dalších 14 dní došlo v mém zaměstnání k organizačním změnám a já jsem strategicky obsadil místo u okna. Toho byla škoda nevyužít, takže Euphorbia se přestěhovala do práce na stůl. Když jsem ji začal zalévat jako pokojovou květinu, začala růsta a po čase i kvést. Samozřejmě, vzbudil jsem i zájem kolegů v kanceláři. Také aby ne, v počítačové firmě nejsou kytky zrovna běžným jevem. (Když jsem do této firmy nastupil, v rohu kanceláře se krčily prázdné květináče od kytek, které zašly – jak jsem se později dozvěděl – z důvodu totální ignorace a opovržení. Ale co, vždyť to platil erár a na rozdíl od kytek umělých tyto nebyly zavedené v majetku.) Kolegové a můj šéf se tvářili všelijak, když jsem jim vysvětlil, že se jedná o rostlinu rodu Euphorbia, které bývají dosti jedovaté. A až mne někdy naštvou, okusí jed této rostliny na vlastní kůži.

Zajímavé je pozorovat tuto rostlinu v květu. I když slovo „květ“ je v tomto případě dosti zavádějící. U všech rostlin nelze očekávat květ tak skvělý jako třeba u Mammillaria luethyi. Jde o tzv. cyathium (složené květenství), které vyrůstá ze stonku z místa nad listem. Květenství se skládá z malých zelených klásků (pozoroval jsem 2 až 6), ze kterých se nejdříve vysouvá blizna a později tyčinky s pylem. Po opylení vyroste v klásku trojboká tobolka, ta se vysune ven a po dozrání praskne. Tím se vystřelí 3 šedočerná kulatá semena o průměru 2 milimetry do prostoru. Takže chcete-li nějaká semena sklidit, máte dvě možnosti. První možnost je klesnout na kolena a šmejdit po podlaze. Jde to, nemáte-li jako já v kanceláři šedý zátěžový koberec, na kterém velice dobře splývají s okolím. A protože lezení po kolenou v kanceláři není zrovna ideální pracovní činností a je to časově náročné, je nutné zkoušet semena lapat. To je druhá možnost. Osobně jsem použil malý plochý papírový kornoutek, asi o rozměrech 1,5 x 1,5 cm, který jsem nasadil na vysunuté tobolky a čekal až prasknou. Dále také používám asi 2 cm široký proužek pěnové hmoty, která se používá na na balení elektroniky nebo podklad pod plovoucí podlahy. Proužek obtočím kolem rostliny, je fixován mezi listy vlastí tuhostí. Oba způsoby lapání semen dosahují slušné efektivnosti, většinu semen najdu přímo v lapači nebo v bezprostřední blízkosti rostlin.

Má práce servisního technika mne zavedla již asi do všech kanceláří plzeňské pobočky jedné velké společnosti, takže jsem již několik dobře vypadajících rostlin viděl. Zaujal mne fakt, že tyto pěkné rostliny nerostly na dobře osluněném okně, ale minimálně 2 metry od okna. Pravda, většinou tam svítilo zářivkové světlo… Takže pár poznámek k pěstování:

Světlo: Nevyhovuje příliš slunné stanoviště, na přímém ostrém slunci rostou listy malé až zakrnělé a fialovohnědě zbarvené, přírůstky slabé. Lepší je stín, nebo zářivkové osvětlení, ale asi ideální bude rozptýlené světlo.

Teplo: Pokojová (a kancelářská) teplota 20 až 26°C pro růst vyhovuje, extrémy na obě strany jsem nezkoušel.

Voda: Snese hojnou zálivku, substrát není třeba nechat zcela vyschnout. Na druhou stranu déle trvající přeschnutí nevadí.

Ideální pokojová květina by měla splňovat zejména následující kritéria: Exotický vzhled, tolerance k přisušení i přelití, odolnost nízké vzdušné vlhkosti, přizpůsobivost horším světelným podmínkám, odolnost proti škůdcům… E. leuconeura toto všechno splňuje, takže by se za ideální pokojovou květinu mohla považovat. Je tu však jedno velké ALE. Ale pouze v prostorách a místech, kde domácí mazlíčkové a všetečné dětičky nebudou chtít testovat jedovatost latexu, který poškozená rostlina velice ochotně roní. Zkoušel-li již někdo jedovatost této rostliny na sobě nebo třeba na sousedovic králících, nechť se mi ozve. Doma už, bohužel, králíky ani jinou zvěř nechováme.

 Sepsal  Jirka K.

Fotografie:

1.Euphorbia leuconeura

2.Stonek rostliny

3.Růstový vrchol

4.Listy

Summary:

Description and experiences with growing of seemingly common madagascaran Euphorbia leuconeura.

Photographies:

1.Euphorbia leuconeura

2.Stem of plants

3.Top of the stem

4.Leaves

Zpět na úvodní stránku (Home) www.zelenelisty.estranky.cz