Dischidia ruscifolia a Dischidia pectenoides, zelené příbytky tropických mravenců
Dischidia ruscifolia a Dischidia pectenoides, zelené příbytky tropických mravenců
Rostliny, které chci dnes představit, patří opět do velké čeledi Asclepiadaceae- klejchovité (dnes Apocynaceae). Jmenují se Dischidia ruscifolia a Dischidia pectenoides. Doma jsou na Filipínách, kde jako epifyty rostou na větvích a kmenech stromů. Obě spojuje jejich důmyslná spolupráce s tropickými mravenci.
Už je to pěkná řádka let, kdy jsem D. ruscifolia viděl prodávat v květinářství v závěsných květnících, ve kterých její převislé větvičky asi nejlépe vyniknou. Potom ji vystřídala jiná dischidia, D. pectenoides. Tu květinářství nabízela většinou v podivném závěsu, jehož spodek tvořila šnečí ulita naplněná rašelinou a z jejíhož otvoru rostlina vyrůstala. U ulity v dolní části rostliny se 
několik málo listů přetvořilo ve zvláštní vaky, které jsou jedou ze zvláštností dischidií a také důvodem, proč tyhle liány řadit k sukulentním rostlinám. Vaky sloužily původně jako zásobárny vody, každý z nich má nahoře nálevkovitý otvor, kterým se dovnitř dostává dešťová voda a vznikají „vodojemy“, díky kterým může D. pectenoides přečkávat období sucha. Příroda je velmi vynalézavá, a tak duté listy začali 
využívat mravenci jako svoje bezpečné spižírny. Stačí jeden mravenec na stráži „u vchodu“ a dovnitř se nedostane žádný jiný hmyz na lup bez újmy na zdraví. Ale vraťme se z tropů do květinářství. Zmíněná D. pectenoides potom pokračovala jako tenká liána obtáčející drát závěsu. Další listy už byly malé a jednou z hlavních ozdob této rostliny jsou v období kvetení celkem výrazně červené, drobné květy. Semeníkem je podobně 
jako u dalších klejichovitých dvourohý lusk s ochmýřenými semeny.
Dischidia ruscifolia žádné efektní vaky nemá, přestože ji stejně jako většinu dischidií také provází spolupráce s mravenci (stonek s listy, přitisknutý díky početným kořínkům ke kmenu stromu slouží mravencům jako bezpečný úkryt a rostlina pak využívá odpadu z hnízda mravenců jako výživu pro řadu uchycovacích kořínků na stonku). Jak jsem se dočetl v Encyklopedii sukulentů, D. 
ruscifolia je známá také pod názvem „ Milion srdcí“. Tento hezký název si zaslouží díky svým početným malým sukulentním lístkům, které srdce opravdu připomínají. Kromě svých srdíčkových lístků, které bývají sotva centimetr dlouhé a o nějaký milimetr méně široké, má jen malinkaté kvítky, které se jednou za čas v hojném počtu objeví. Jsou velké asi jako špendlíkové hlavičky a jejich krása vynikne nejvíc při pořádném zvětšení, potom to už stojí za to.
Protože má pověst skromné a nenáročné, využil jsem před dvěma lety nabídky Sekce pěstitelů sukulentů ( ve
které bývá zastoupena ) a právě D. ruscifolia si objednal. Nejprve jsem ji zasadil do rašeliny, ve které se nějak moc k životu neměla. Pokusně jsem jeden z jejích výhonů dal do vody s trochou hydroponického hnojiva a ona viditelně ožila. Tak na konec ve sklenici skončila celá, docela viditelně přirůstá a hezky, i když velmi drobně kvete. Mám ji kousek od okna, kde je dostatek rozptýleného světla. Občas jdu ulicí, kde v jednom domě, v přízemním bytě mají tuhle rostlinu přímo v okně, na poličce. Má velmi vzrostlý bohatý trs krásných převislých výhonů. Mně stačí těch mých pár větviček, které skromně rostou ve sklenici. Sukulentní epifyt, „voděnka“ a když ne milion, tak jistě stovka srdcí. Co chtít víc? J.K.
P.S. Myslím si, že pro pořádek je třeba doplnit, že podle encyklopedie U.Eggliho se dnes D.pectenoides jmenuje D.vidalii. Pokud tedy budete rostlinu někde hledat, najdete ji pravděpodobně pod starým i novým názvem (pořád nám něco někam přeřazují L).
Fotografie:
1. Dischidia ruscifolia
2. Větve a listy
3. Větve s květy
4. Poupata a květy
5. Detail květů
6. Vnitřek květu
7. Dischidia pectenoides s "vakem"
8. Semenáček D.pectenoides
