ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe ibitiensis Perrier – zajímavý přírůstek do malé sbírky.

Fotografie 1:

1.+ 2. Rostlina s novým květenstvím (Plant with new inflorescence)

....................................................................................................

Nevím, jak pro koho, ale pro mne byla zlatá (sukulentářská) léta devadesátá. Po dlouhé době jsem získal cestovní pas a uvítal možnost navštívit zemi pro květináře zaslíbenou. Holandsko bylo a stále je opravdovou Mekkou sukulentářů. Nemám na mysli velkopěstírny kaktusů, kde se na stolech skví tisíce rostlin v té době stále ještě vzácných bílých grusonů a jiných komerčně výnosných druhů, ale sbírky skutečných milovníků, kteří pěstují krásné rostliny pro potěchu oka i srdce a přebytky rádi prodají. Navázal jsem tam mnohá přátelství a i dnes, když mi zdravotní stav již nedovoluje dlouhé cesty, na ta léta rád vzpomínám, zvláště při pohledu na rostliny, které jsem tam získal.

V městečku Zwijndrecht poblíž Rotterdamu měl svoji proslulou sbírku Frans Noltee, tak trochu podivín, slušný malíř, dobrý fotograf, ale hlavně výborný znalec sukulentů, za kterými i cestoval po světě. Dnes byste ho tam již nenašli, přestěhoval se blíž ke svým milovaným rostlinám a působí již několik let v Namibii. Mám od něho více rostlin, např. Schizobasis intricata, která se ode mne rozšířila a zaplevelila takřka všechny sbírky u nás, nebo vzácnější Bowiea gariepiensis, která na rozdíl od první ještě dlouho bude patřit mezi vzácnosti (o ní však možná někdy jindy), a taky méně obvyklou Aloe ibitiensis. Pár semen jsem získal výměnou za stovku semen nějakých pachypodií a tohoto obchodu nelituji.

Aloe ibitiensis roste na křemencových skalkách kolem Mt. Ibity na Madagaskaru, solitárně nebo jen v malých skupinách. Je lehko rozpoznatelná od ostatních aloí. Je světle žlutozelená, na slunci až hnědožlutá a její listy jsou nápadně podélně čárkované. Listy jsou poměrně malé, v přírodě do 30cm délky, ve sbírce méně, takže se hodí i do menších prostor našich skleníků. Květní stvol dorůstá v přírodě až 80cm, u mne do 50cm délky, je nerozvětvený, květy cylindrické, živě červené se zeleným lemem na konci kališních lístků.

Semena jsem získal někdy v roce 1995, klíčila dobře, ale znáte to, semenáčky se rozutekly a zbyly mi jen dvě rostliny, které byly pro svoji světlezelenou barvu nápadnou ozdobou sbírky. Když jsem se přesvědčil o jejich vitalitě, umisťoval jsem je přes léto ven bez jakéhokoliv krytu, kde vyniklo jejich hnědožluté zbarvení a vůbec jim nevadilo přímé slunce. Nikdy nedošlo k jejich popálení. Přesně podle zákona schválnosti začala po 7 letech kvést jen jedna rostlina, takže o semenech jsem si mohl jen zdát a prosby přátel o rostlinky zůstávaly nesplněny. Přestože jsou obě rostliny ve stejném substrátu, stejně velkém květináči a na stejném místě, kvetla každoročně jen jedna rostlina. Teprve loni se odhodlala ke květu i rostlina druhá, ovšem zarputile o měsíc později. Opět jsem se tedy v duchu rozloučil s vidinou semen a doufal, že příště snad…

Jaké však bylo moje překvapení, když jsem v zimě zjistil, že moje rostlina je plná dozrávajících plodů! Potvrdilo se pravidlo, že starší rostliny bývají samosprašné. V teplé zimě 2007/2008 byly ve skleníku příznivé podmínky jak pro květy (A.ibitiensis vykvétá, jako hodně jiných madagaskarských aloí až koncem listopadu), tak i pro mouchy, které nešly spát a ve slunných dnech pilně navštěvovaly květy a plnily svoji úlohu opylovačů. 

(Odbočka: od té doby mám mouchy ve skleníku rád. Dozvěděl jsem se od bratra, který je zaměstnanec jedné velké semenářské firmy v Holandsku, že Holanďané si dokonce pěstují mouchy a načasují si jejich líhnutí na dobu, kdy je třeba opylovat záhony mrkve na semeno v jejich sklenících.)

Někdy v březnu plody dozrály a sklidil jsem několik desítek semen, která k mé velké radosti slušně klíčila. Semenáčky se zdárně vyvíjí. Na některé zájemce se dostane.

Šťastný happy end? Ne tak docela. I letos se objevily koncem října květní stvoly, nejprve na jedné a po měsíci i na druhé rostlině. Bohužel, ve studené zimě, jsou mouchy méně aktivní. Ruční opylování mi nejde tak dobře, takže se zdá, že semen bude poskrovnu.

Ještě k fotografiím. Jsem si vědom, že fotografie nejsou ideální, ale jak fotografovat rostlinu v přeplněním skleníku, kde je rostlin třikrát tolik, než přes léto? První snímky byly zhotoveny 16.11. a květy 8.12. Pro instruktáž to musí stačit.

Svatopluk Ryba

Summary:

Description and experiences with growing and pollination of Aloe ibitiensis from Madagascar.

Fotografie 2:

1. Aloe ibitiensis

2. Květenství (inflorescence)

3. Detail květů (Detail of flowers)