ZEL(e)NÉ LISTY

Tilandsie na oknech aneb co s nimi po odkvětu

„Co se dělá s tilandsiemi když odkvetou?“, zeptala se mě v práci kolegyně. „A co by se s nimi jako mělo dělat?“, odpověděl jsem. „No já už jsem ji stejně vyhodila. Už nebyla hezká. Koupím si novou.“

Cena poměrně pěkné tilandsie může být často podobně vysoká jako cena nějakého časopisu. Časopis se většinou po přečtení vyhodí a koupí se další. A co kytka, která už není tak hezká, jako když jsme si ji přinesli? No, také se může vyhodit a koupit nová, hezčí. Nějak už jsme si zvykli poměřovat hodnotu věcí částkou, za kterou je můžeme koupit. Co je levné, nebo aspoň nepříliš drahé, dá se jako spotřební zboží snadno nahradit. Ale i nejlevnější a nejobyčejnější kytka je živá bytost. A život jen tak sám od sebe nevznikne, ani za milióny korun.

Na druhou stranu každá v prodeji nabízená rostlina potřebuje najít svého „majitele a ochránce“, který by se o ni postaral. Najde-li se někdo, kdo to s ní myslí opravdu vážně a pro koho není jen chvilkovou známostí, dá se mluvit téměř o dobrém skutku. A jak se říká, každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Tady se to určitě týká starostí se zaléváním (u jiných, než tilandsií i s přesazováním), ale kromě této starosti v tomto případě přibudou i radosti. Z toho, že dobře roste, kvete, i trochu kyslíku nám vyrobí. A hlavně je s námi tichá, zelená bytost, na kterou je příjemné se dívat a milé je s ní v jednom bytě žít.

A i když se jakákoliv levně zakoupená, nebo i darovaná kytka může stát krátkodobým, spotřebním předmětem, velká část z nich má předpoklady pro dlouhý život. Takové tilandsie může být v ideálních podmínkách teoreticky věčná (i když ne původní rostlina, tak další a další generace jejích odnoží). Ideální podmínky jsou však málokdy,  málokde a pro málokoho.

Jak je to tedy se stárnutím tilandsií v našich bytech? Ať už koupíme, nebo dostaneme odrostlejší semenáček, nebo už samostatného života schopnou odnož, pravděpodobně dříve či později vykvetou. Nemusí se tak stát vždy, v bytových podmínkách některé ne a ne vykvést, přesto docela zdatně odnožují. Pokud kvetení proběhne u tilandsií s prodlouženým stonkem nebo u tilandsií dvouřadých,  začne za květenstvím přirůstat plynule a elegantně nová odnož a vlastně není alespoň na pohled patrné, zda je to táž rostlina, nebo už její další vegetativní generace. A i když na svém starším konci časem zasychá a odumírá, na druhém o to víc přirůstá. Tak může i v našich bytech přirůstat celá desetiletí , jen se více rozvětví, zabere trochu víc místa. Může s námi být bez problémů a velkých starostí o ni celý náš život.

To mohou i ostatní tilandsie, cibulkovité, pacibulkovité, růžicovité . U těch je ale mnohem patrnější, co je stará odkvetlá tilandsie, která pomalu, někdy i v průběhu několika let zvolna odumírá. Než však odumře docela, vytvoří nejméně jednu, někdy i větší množství odnoží, do kterých jako by přecházela její síla a život. Když se sama rozpadne, většinou má už dospělé potomky a ty už v té době zas mohou mít potomky své.

Myslím, že období po odkvětu může být v pěstování tilandsií jedno z nejzajímavějších. Máme možnost sledovat začátek vývoje další generace rostlin. Od chvíle, kdy objevíme malé, sotva milimetr velké náznaky odnoží, přes jejich zvětšování, přirůstání až po kvetení, kdy se celý cyklus zase začne opakovat. Při tom můžeme svou péčí o ně ovlivnit, jaké vlastně budou. To, jak často je budeme rosit, kolik světla, tepla a čerstvého vzduchu jim poskytneme, se projeví na jejich velikosti, kvalitě listů a někdy i na jejich vybarvení.

Vypěstovat si takovou tilandsii od mala, to je tak trochu i jako adopce malé zelené živé bytosti. Jak to celé dopadne, je také hezké i několikaleté dobrodružství.

Až vám odkvete nějaká tilandsie, jistě už budete vědět co s ní. Dovolím si poradit: určitě pěstovat dál.   J.K.

P.S.   Na fotkách k dnešnímu článku je má první tilandsie. Tedy přesněji její vnučka. Žije u mě od května 1992. Je větší, než byla ta původní. V těchto dnech je už odkvetlá a za jedním listem začíná růst další rostlinka- čtvrtá generace.

Foto © Martin Hetto, http://blog.hetto.eu/

Summary:

Author´s experiences with plants from genus Tillandsia after end of flowering.