Sukulenty - pichláci
Sukulenty – pichláci
Fotografie 1:
1. Astrophytum ornatum
2. Pelecyphora aselliformis
3. Echinofossulocactus lloydii
4. Mammillaria insularis
5. Didiera madagascariensis
6. Pereskia aculeata
7. Acacia sp., Argentina, Lago san Roque
8. Commiphora simplicifolia
9. Euphorbia beharensis v.truncata
................................................................
Původně jsem zamýšlela psát o trnovnících, ale pak jsem chtěla tuto vlastnost některých rostlin trochu zevšeobecnit, protože trny má jen určitá skupina mezi všemi píchajícími sukulenty. Budu tedy psát o pichlácích, do tohoto pojmu se mi vejdou všechny nebezpečně vypadající rostliny.
Pokud už se nějakou dobu pohybujete mezi sukulenty, asi tušíte, mezi jaké skupiny sukulentů vás chci dnes zavést. Myslím si, že by bylo záhodno před samotným povídáním udělat si trochu jasno, co všechno vlastně sukulentům může na povrchu vyrůst a nemyslím teď stopky květů, listy a jejich řapíky, bradavičky, vlasy, chlupy apod. Chtěla bych si všímat všeho, co vás může píchnout (vynechám jen jehlicovité tuhé listy). Zalovila jsem v chytré knize a vybrala jsem z ní následující:
Kolce – ztrnovatělé, většinou zkrácené větévky
Osten – tuhý špičatý útvar vznikající z pokožkových pletiv (třeba u růže)
Trn – tvrdý, špičatý útvar vzniklý přeměnou buď zkrácených větévek (viz kolce) nebo listů (třeba dřišťál) či palistů (trnovník akát).
Přiznám se, že ne vždy mám jasno v tom, co vlastně sukulentům pichlavého na povrchu roste, nebudu tedy předstírat chytrou a budu hovořit jen o trnech. Přesně by vám výrůstky pojmenoval nějaký botanik a to já bohužel nejsem.
Začnu neoddiskutovatelnou skupinou pichláků – kaktusovitými sukulenty. Zde až na čestné výjimky (např. naprosto jasné rostliny rodu Lophophora) píchá téměř všechno. Nejnebezpečnější jsou kaktusy rodu Opuntia a Cylindroopuntia, určitě jste se už s nějakou „opunckou“ setkali a pokud jste nedávali pozor, nebylo to asi zrovna milé setkání. Alespoň tedy já mám vždy po takovémto setkání nějakou dobu o zábavu postaráno, když vyndavám glochídie z různých (jako na potvoru špatně dostupných) částí těla. Zvlášť ty světlé jsou opravdovou lahůdkou, protože nejsou pořádně vidět a bolí jako čert. Trny opuncií mají totiž zpětné háčky, podobně jako třeba žihadlo včely. Za všechny kaktusy jsem vybrala třeba pěkně vytrněné Astrophytum ornatum a hrozivě vypadající Echinofossulocactus (Stenocactus) lloydii. Přidám ještě háčkovité trny u Mammillaria insularis a naprosto netradičně rostlé trníky u Pelecyphora aselliformis.
Přechodem mezi kaktusovými sukulenty a těmi dalšími je Pereskia aculeata, která má trny i listy. Podobně na tom je rostlina z úplně jiného koutu světa – Didieria madagascariensis. Vlastním jednu rostlinu roubovanou (kdysi jsem ji i přes odpor k roubovancům koupila z nouze, protože nic lepšího nebylo) a druhá je nepříliš starý semenáček. Ta roubovaná poslední dobu vytváří opravdu výstavní trny, asi jí svědčí čerstvý vzduch po celé léto. Trny naleznete také u dosud bezejmenné akácie z Argentiny a u madagaskarské Commiphora simplicifolia. Na Madagaskaru zůstaneme, trny či ostny má na kmínku spousta pachypodií z tohoto ostrova (za všechny Pachypodium geayi), podobně jako jejich příbuzní z Afriky (třeba Pachypodium namaquanum). Součástí trnitého madagaskarského buše jsou i rostliny rodu Allaudia a Euphorbia. Allaudii mám jen jako podložku pod zmiňovanou didierií, předvedu vám tedy hlavně hrozivě vypadající pryšce – Euphorbia croizatii a Euphorbia beharensis v.truncata. Pojďme zase jen kousek vedle do Afriky. Zde bychom na jihu Afriky našli velice pichlavé rostliny rodů Sarcocaulon a Monsonia, za všechny ukážu kousek větve Monsonia vanderietiae. Trníky či ostny se nevyhly ani rostlinám z bývalé čeledi Asclepiadaceae, i když uznávám, že už nevypadají tak hrozivě, jako u předchozích představených rostlin. Na ukázku uvádím třeba rostlinu Hoodia gordonii. Nebezpečně vypadající výrůstky se dají objevit i u jednoděložných rostlin, zářným toho příkladem je několik rostlin z Jirkovy kolekce: Aloe erinacea (i když ta má výrůstky docela měkké), Aloe broomii a nepojmenovaná Ledebouria z Etiopie.
Vraťme se tam, kde jsme začali – do Mexika. Fouquieria macdougalii v bezlistém stavu nevypadá jako adept na nějaké pohlazení. Pichlavých mexických dřevin a sukulentů je pochopitelně víc, ale ty už vám bohužel neukážu. Myslím si, že těch hrozivě vypadajících trnů a trníků bylo na jeden článeček až dost, raději tedy svůj výčet ukončím a budu se zase těšit na další setkání s rostlinami podobných znaků. R.
Summary:
Article about succulents with thorns.
Fotografie 2:
1. Euphorbia croizatii
2. Pachypodium geayi
3. Pachypodium namaquanum
4. Aloe broomii
5. Aloe erinacea
6. Ledebouria sp., Etiopia
7. Hoodia gordonii
8. Monsonia vanderietiae
9. Fouquieria macdougalii
